Chvíle štěstí | ✔️

12. kapitola | Bar U Draculy a česneková bageta

/červenec 1993/

Viola Scamanderová začínala pociťovat neskutečnou rozpolcenost. Oba rodiče měla merlin-ví-kde a ona zůstala napospas svému pradědečkovi Mlokovi, babičce Helene, strýčkovi Floriánovi a bratranci Rolfovi. Všechny členy své rodiny sice měla velmi ráda, ale v tuhle chvíli ji každá interakce s nimi otravovala. Každý okolo ní chodil spíš po špičkách a snažil se jí dát najevo, jak hrozně stojí při ní. Jenže tohle ona maximálně nepotřebovala.

A přesně z toho důvodu více a více času trávila s Nikolajem Nabokovem. Cítila se s ním mnohem volnější a svobodnější, na rozdíl od svého domova ve Whitby, kde teď bydlela s pradědečkem. Už se odpoutala od reality, že je vlastně Nikolaj mnohem starší než ona. Což znamenalo jediné, měl dosti jiné zájmy a aktivity. Čemuž se snažila Viola přizpůsobit.

,,Takže ty mě táhneš do baru?" pozvedla překvapeně černovláska obočí, když se společně procházeli okolo zátoky v městečku Whitby. Okolo procházelo mnoho lidí a Viola moc dobře věděla, kteří jsou mudlové a kteří kouzelníci. Mudlové se totiž o ni nezajímali a nepropalovali ji tím zkoumavým pohledem.

,,Až budeš ve škole, tyhle znalosti se ti budou hodit," argumentoval Nikolaj šibalsky. ,,Nejdřív vyjdeme těch slavných 199 schodů, u kterých se turisté tak rádi fotí."

,,Já myslela, že jdeme do baru. Ale my očividně jdeme na prohlídku kostela svaté Marie," utahovala si z něj Viola, ale Nikolaj se jen pro sebe ušklíbl, čehož si samozřejmě Mrzimorka okamžitě všimla.

,,Jen si počkej," uchechtl se upír a pohlédl na 199 schodů, které ho čekaly na vyběhnutí. ,,Dáme si nahoru závody?"

,,Jasný, mám natrénováno," přijmula s radostí sázku.

,,Nechám ti náskok, běhnice," uchechtl se Nikolaj, protože se sám pro sebe zasmál své nové přezdívce, kterou své kamarádce dal. ,,No co, máš přeci ráda ty kouzelné tvory."

,,Nepotřebuju náskok, vampíre," zkomolila schválně jeho druh. ,,Tak start!"

Viola byla v téhle oblasti relativně sebevědomá, protože vždycky velmi hbitě přeběhla všechny členy mrzimorského famfrpálového týmu. Jako střelkyně byla pro ni rychlost zásadní, a proto velice ráda po ránu běhala okolo bradavického hradu na školních pozemcích. Často trénovala s Jamie Abbottovou, se kterou také bydlela v jejich domě v Londýně. Byla dokonce rychlejší než Cedric Diggory, který byl na postu chytače.

Ovšem jakmile vyběhla tři schody, vedle ní Nikolaj jen profičel. Než se stačila zorientovat a zamrkat, zahlédla svého upírského kamaráda na vrcholu všech těch schodů. Ovšem v jejím sprintu jí to nezastavilo a za chvíli i ona stála nad všemi těmi schody. ,,Nabízel jsem ti náskok, běhnice," zasmál se upír pobaveně a opět nezapomněl zmínit tu přezdívku. ,,Ale uznávám, tohle bylo celkem podlé. Také bych rád uznal, že běháš lépe než já ve čtyřicátých letech, než jsem se stal upírem."

,,Jsi podlý zmetek, Nikolaji Borisi Nabokove," zakroutila nad ním hlavou Viola Scamanderová a on se zamračil.

,,Moje prostřední jméno není Boris," vyvedl ji z omylu. ,,Humbert je."

,,Beru na vědomí," přikývla černovláska. ,,Tak mi řekni, Nikolaji Humberte Nabokove, kde je ten tvůj oblíbený bar?"

,,No, jen pár metrů od nás," pokývl černovlasý mladík a ona nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Ano, říkáš si, že vidíš jen kostel svaté Marie. No, abych byl zcela upřímný, bar U Draculy se nachází pod tímhle kostelem."

Viola vytřeštila oči a nechápavě svého kamaráda sledovala. ,,Cože? Vy upíři jste si udělali bar pod kostelem? Vy jste neskutečně zvrácení tvorové!"