Chvíle štěstí | ✔️

73. kapitola | Čistě přátelská výpomoc

/srpen 1994/

Svět Violy Blackové se kolem ní točil. Jakmile dosáhla vrcholu, ležela na zádech na dece a dívala se do čistého azurového nebe bez jediného mráčku. V tento moment společně s Nikolajem ležela na zádech a oba ztěžka oddechovali. Tohle bylo očividně jejich dnešní cardio. Když vzrušení začínalo vyprchávat, černovláska si začínala uvědomovat ty praktické stránky tohohle spontánního úkonu.

Právě měla svoje první milování na pláži za bílého dne! Merline, tak tohle jí Astrid, Fred s Georgem, Rolf ani Cedric neuvěří. Anebo se ode všech ozve zvučné Já jsem ti to říkal. Ano, to je vlastně velmi pravděpodobné, protože na ní a Nika měl každý z nich za poslední dobu narážek víc než dost.

Když se její dech zklidnil, uvědomila si, že teď nastává ta zvláštní chvilka zhodnocení celé situace. Má pochválit jeho výkon nebo se brzy sám zeptá, jaký byl? Merline, na tohle by mělo být nějaké pravidlo. V tu chvíli si Viola vzpomněla, že na tohle pravidlo je. Spát s klukem alespoň na třetím rande. Hah, tohle se zde nedalo uplatnit.

Neměli rande, nic z jejich předchozích setkání nebylo rande. Celé minulé prázdniny ve Whitby, návštěva hospůdky U tří košťat nebo pátrání po Dippetovi ve Windermere... nic z toho nebylo rande. Pravda, cítila z jejich spojení nějakou zvláštní chemii, ale vždycky to považovala jen za velmi dobré a upřímné přátelství. Ovšem její přátelé očividně toto spojení prokoukli mnohem dříve než ona.

Plánoval tohle Nikolaj? Chtěl ji celou dobu svést a byl do ní zamilovaný? Nebo je tohle celé jen výplod ze situace, která se stala naprosto náhodou. Pro boha! Čas utíkal tak rychle a Viola se stále snažila vymyslet nějakou chytrou větu, kterou by přerušila tohle ohlušující ticho. ,,Ehm... tak tohle bylo..." začala nervózně, ale nemohla naleznout správné přídavné jméno.

,,Příjemné, osvěžující, vzrušující," doplnil za ní Nikolaj a vyskočil z deky na nohy, přičemž si začal oblékat své bermudy. Šibalsky se ušklíbl a poznamenal. ,,Tohle bylo rozhodně lepší než to vhození do vody, že?"

Jeho vtip mohl být více vtipný, kdyby se Viola nebála toho, co bude dál. Oba čekal ten rozhovor, který zatím nikdy Mrzimorka nikdy nevedla. Teď si musí dospěle vyjasnit, co bude dál. Než stačila něco říct, Nikolaj si všiml, že se nesměje jeho vtipu. Posadil se na bobek a starostlivě si ji prohlédl. ,,Děje se něco, Vio? Doufám, že jsem tě do ničeho nenutil nebo tak-"

,,Ne!" vyjekla okamžitě. ,,Takhle to není... ne, do ničeho jsi mě nenutil. Jenom... co bude dál?"

Černovlasý mladík přivřel obočí. ,,Jak to myslíš? Co bude dál?"

,,Co tohle znamenalo?" parafrázovala svou otázku a stále se nějak bránila těm úplným slovům.

On se pobaveně uchechtl. ,,Já ti dal srovnání, abys mohla posoudit, jestli to hození do vody bylo lepší než orgasmus," zavtipkoval, ale ani teď se Viola nezasmála. Měla kamenný obličej a pochopila, že se skrývá za své vtípky. Ale co skrývá? City k ní anebo krutou pravdu, že to pro něj znamenalo jen vzájemná fyzická přitažlivost. ,,Čistě přátelská výpomoc."

Tahle věta jí dala velikou facku. Přátelská. Čistě přátelská. A sakra, tohle jí hodně ranilo. Neměla daleko od toho, aby se mu tady před očima zhroutila. Celý rok si nepřiznávala, že by k němu něco mohla cítit. A teď, když těm citům nechala průchod, všechno se podělalo. Pociťovala křivdu, který se velmi snadno formoval ve zlost.

Seděla před ním nahá, pustila ho do jejího nitra i srdce. Jaké zklamání. Zvedla se a přehodila před sebe tílko s kraťasy. Roztrhané plavky nechala ležet na dece a svůj vak si přehodila přes záda. ,,Udělal jsem něco blbě?" pozvedl obočí nechápavě, když pozoroval s jakým nabubřelým pohledem se dívá na celý svět. ,,Violo, co se děje?"