Chvíle štěstí | ✔️

54. kapitola | Lepší bezvýznamná než bez špetky svobody

/duben 1994/

Ještě před tím, než se Narcissa nastěhovala do domu Hestiiny Jonesové, Remuse Lupina, Avy Abbottové a Stefani Scamanderové, musela si zařídit několik záležitostí. Ten dům sám o sobě měl docela zajímavou historii. Tito čtyři svobodní rodiče jej koupili všichni stejným dílem krátce po válce, když si všichni museli utáhnout opasky.

Tento dům se nacházel v jižní části Londýna, konkrétně v King George street velmi blízko Greenwichského parku. I přestože Stefani Scamanderová celý svůj život byla zvyklá žít na venkově, bydlení v Londýně mělo opravdu mnoho výhod a jedna z nich byla práce. Právě tu všichni z nich potřebovali.

Hestia ihned pracovala U svatého Munga, Remus měl každou chvíli nějaké dočasné povolání a Londýn všem poskytoval mnoho pracovních nabídek. Ovšem Stefani si prosadila názor, že jejich dům se musí nacházet vedle nějakého parku a ideálně mimo centrum. Hned druhou podmínku jí všichni mohli splnit, protože bydlení v centru Londýna si nemohli ani za mák dovolit. Tento dům ovšem všem čtyřem přirostl k srdci a stal se jejich domovem, který byl opravdu osobitý.

Dnes se ale Narcissa cesta upínala jiným směrem o stovky mil daleko, konkrétně mnohem více na sever do Bradavic. Kromě toho, že chtěla navštívit Minervu, měla tam ještě jeden cíl, kterému se chtěla věnovat. Její mladší sestra Astrid.

Domluvily si sraz na lavičce u Chroptící chýše, kde měli mít spoustu klidu mluvení bez jakéhokoliv ruchu. Astrid ještě neměla ponětí, že Narcissa své dítě ztratila a blonďatá žena si nebyla vůbec jistá, jak jí tohle oznámí. Jak se vůbec něco takového oznamuje?

Čekala na ni na lavičce a prohlížela si okolní skotskou krajinu, která v ní vyvolávala pocit klidu. Vždycky slyšela od Minervy, jak to tu má ráda a ona jí dnes musela dát za pravdu. S začátkem dubna přišlo opravdové jaro, které s sebou přineslo pořádnou dávku sluníčka, které ovšem do kůže nepálilo. Člověk už venku ovšem nemusel nosit bundu, stačil středně tlustý svetr.

Její rozjímání v přírodě ovšem přerušil příchod hnědovlasé dívky chodící do pátého ročníku v Bradavicích. Na tváři jí zářil překrásný úsměv, který ihned Narcissu potěšil. Neměla ponětí, co se v Astrid životě odehrávalo tak překrásného, ale minulé letní prázdniny se rozhodně takhle neusmívala. ,,Narcisso! Ahoj! Hrozně moc ráda tě vidím!"

,,Já tebe taky," vydechla nadšeně a s oddechnutím si položila hlavu na její rameno, když ji objímala. ,,Jak se máš tady v Bradavicích? Předpokládám, že se nemusím ptát, zda se učíš na NKÚ, ty to určitě budeš umět tak dobře, že kvůli tobě vymyslí ještě lepší známku, než je vynikající."

Astrid nad tím jen mávla rukou. ,,Vždyť mě znáš, můj plán učení NKÚ mám rozpočítaný přesně na dny a hodiny denně," vyprávěla jí a uvědomila si, jak příšerně to zní. ,,Ano, jsem na tohle pošuk, vím to. Ale povídej ty! Jak dopadla ta operace? Vím, proč s sebou Nayu nemáš, je ještě určitě moc malinká a nechávají si jí v nemocnici pod pohledech, že?"

V ten moment se Narcisse zase trochu zlomilo srdce. Od dne, kdy ztratila svou dceru uběhlo už skoro čtrnáct dní a ona se snažila brát celou věc jako minulost, ale vždycky, když někdo vyslovil její jméno, zabolelo to neskutečným způsobem. Naya, její milovaná Naya. ,,Astrid, musím ti něco říct," polkla naprázdno a vzala ji za ruce, které pevně stiskla. ,,Naya, ona... ona to... nezvládla."

Hnědovlásce zamrzl mozek a neměla ponětí, co má na to říct. ,,C-cože?" vypravila ze sebe koktavě. ,,J-jak... nezvládla?" Nechtěla věřit tomu, co její uši slyší. Vždyť jí operovala Hestia Jonesová, největší odborník v této oblasti! Jak se jen něco takového mohlo stát? Ano, slyšela o potratech, ale nikdy si nemyslela, že by se něco takového mohlo stát jí nebo někomu z jejích blízkých.