Chvíle štěstí | ✔️

58. kapitola | S. B.

/květen 1994/

Violo, přijď dnes při západu slunce k Černému jezeru do místa, kde se nachází ten posvátný platan. S. B.

Tento vzkaz nalezla Viola na svém nočním stolku ve svém pokoji. Chvíli se na vzkaz dívala s podivením. Za skoro rok se jí z hlavy vykouřil rukopis její vlastní matky. Přitom ten rukopis měla možnost vidět už tolikrát. Vzkazy na ledničce přidělané magnetkami. Dopisy do Bradavic. Dopisy z jejích cest po světě.

V první řadě ji ovšem nenapadl rukopis, zastavila se u podpisu, u iniciálů. S. B. V první řadě ji napadl Sirius Black. Samozřejmě, že ji napadl Sirius Black, její přeslavný otec. Ale až později poznala mámy rukopis a pochopila, že vzkaz jí zanechala právě ona.

S. B. Stefani Blacková. Nemohla se rozhodnout, jak jí to zní. Trochu nezvykle, ale v jistém slova smyslu krásně, správně a velkolepě. Ovšem stejně musela přemýšlet o tom, jak s tímto vzkazem naloží. Vyhoví matčině přání, respektive rozkazu? Samozřejmě, že půjde. Svou mámu neviděla deset měsíců a chce vědět, jak jí je.

Ovšem tohle rozhodnutí v ní vyvolalo opravdu hodně emocí a otázek. Například, znamená to, že dnes večer potká svého tátu? A jedná se vůbec o jejího tátu? Ano, samozřejmě, jedná se o muže, který dodal biologický materiál, ale opravdu ho může nazývat svým tátou? Na to odpověď dosud neznala, z části, protože jí spousta jejích vzpomínek z dětství bylo ukradeno, ale také protože byl odsouzený masový vrah a vlastizrádce.

Ale přesně z těchto důvodů musí jít, ne? Konečně zjistit, kde je pravda a čelit té - dost možná - nesnesitelné pravdě. V ten moment jí samozřejmě vůbec nenapadlo, že by si mohla ublížit. V její hlavě vůbec neměla kapacitu na to domýšlet si, zda se bude jednat o misi nebezpečnou. Proč by také mělo? Vždyť si jen popovídá se svými rodiči, kteří jsou shodou okolností nejhledanější osoby ve Velké Británii.

To v jejím světě chaosu očividně nebylo nic mimořádného.

***

Nikomu neřekla, na jakou cestu se vlastně vydává. Ačkoliv všechny své přátele milovala víc než cokoliv, bála se, že jí to někdo rozmluví nebo bude chtít podniknout tuhle cestu s ní. Ale tohle nebyla ta cesta, kterou se ona chtěla vydat. Tohle bylo něco natolik citlivého, že si tím musela projít sama a zpracovat sama.

Nemluvě o Rolfovi, Cedricovi, dvojčatech a Astrid samozřejmě o vzkazu ještě mohla povědět Remusovi nebo Avě. Jistě také umírali strachem o její mámu, ale nějakou dobu to ještě vydrží. Ten vzkaz byl přeci adresován jí a nikomu jinému.

Květnové večery už jí začaly připadat jako příjemně letní. Člověk se venku mohl procházet i po západu slunce v pouhém tričku. A tak se nepozorovaně vydala z hradu pryč. V ten moment ani nemyslela o to, o kolik bodů Mrzimor přijde, pokud na tohle někdo přijde. A už vůbec si neuvědomovala, že páchá zločin proti celému kouzelnickému státu.

Vždyť je na oba její rodiče vypsaná tučná odměna a každý je povinen je nahlásit. Ovšem na takové věci už bylo pozdě. Viola Blacková vstoupila do Zapovězeného lesa, ve kterém se Černé jezero nacházelo a porušila tím hned několik pravidel, které ředitel Brumbál stanovil. Kráčela ale dál, bez zaváhání.

U Černého jezera zahlédla onen mohutný platan javorolistý, o kterém mluvila její máma ve vzkazu. Lišil se od ostatních přímých stromů. Byl speciální a nenahraditelný. Posadila se pod něj a pozorovala, jak se hvězdy odrážejí od hladiny jezera. Musela uznat, že tohle místo má v noci nepopsatelně překrásnou atmosféru.

Slunce už zapadlo, ve vzkazu bylo napsáno, že se shledají po západu slunce. Viola byla nervózní a nedočkavá. Kde jen jsou? Začínala přemýšlet nad scénáři, že celá tahle věc je nějaká past. Možná jen nějaký nejapný vtípek. Nebo si Kornelius Popletal zkouší, zda je Viola stejný zrádce jako její rodiče, za chvíli se zjeví za jedním ze stromů a zatkne ji.