Poznámka autorky:
A máme tu další gratulaci k narozeninám, tentokrát bych ráda popřála Lily Potterové, které zde sice nesklidila úplně úspěch vzhledem k Avě Abbottové, ale já jí v téhle knížce mám velmi ráda (na rozdíl od Some faulting girl, kde jsem ji nevykreslila úplně nejlépe :D) a patří k Harry Potter kánonu. Takže všechno nejlepší, Lils, tady posílám můj neoblíbenější edit s tebou.
***
/září 1993/
Vlak se rozjel a tříčlenná parta přátel už neměla náladu hledat prázdné kupé, takže mladí pánové následovali svou hnědovlasou nejlepší kamarádku, která zamířila do kupé, kde se zrovna pokoušel usnout jejich nový profesor - Remus Lupin
„Co myslíte, co je ten chlap zač?" zeptal se tlumeně Ron, když se posadili, zavřeli za sebou prosklené dveře a vybrali sisedadla co nejdál od okna. Remus Lupin měl velice lehké spaní a nebylo tomu dlouho, co se sem posadil. Tudíž mohl poslouchat rozhovory svých budoucích studentů, kteří zrovna přistoupili do kupé.
„Profesor R. J. Lupin," šeptla vzápětí Hermiona a pokoušela si ho prohlédnout, protože si dokázala představit, že tenhle člověk bude novou bradavickou posilou.
,,Jak to víš?" podivil se zrzavý mladík.
„Má to napsané na kufru," vysvětlila Hermiona a ukázala na zavazadlovou síť nad spáčovou hlavou, kdeležel malý otlučený kufřík, převázaný mnoha smyčkami pečlivě zauzlovaného provázku. Na rohu kufříku bylodlupující se nápis Profesor R. J. Lupin. Muž v třicátých letech se pro sebe uculil, ale dal si velice záležet na tom, aby jeho spolusedící nepoznali, že je poslouchá.
„Zajímalo by mě, co učí," zabručel Ron a zamračeně si prohlížel nového člena učitelského sboru.
„To je přece jasné," odvětila se samozřejmostí Hermiona. „V profesorském sboru je jen jedno neobsazené místo, ne? Obrana proti černé magii."
„No, doufám, že na to bude stačit," zamumlal Ron hlasem plným pochyb, což Remuse trochu popudilo, ale sám sobě si slíbil, že to tomu filutovi sám ukáže.
Lupin poznal, že opět začal mluvit jeho kritik, ale překvapilo ho oslovení, které zaslechl. Do teď slyšel mluvit jen jednoho chlapce a dívku. „Cos nám to vlastně chtěl říct, Harry?" obrátil se Ron Weasley na svého nejlepšího kamaráda a Remusem proběhl mráz. Slyšel správně? Neblouzní? Sedí v kupé se samotným Harrym Potterem?
Dlouho se pokoušel překonat svoje pokušení přesvědčit se na vlastní oči, protože věděl, že se může prozradit. Ale zase takovou vůli neměl, takže na milisekundu jedno oko otevřel a zase ho rychle zavřel. Tak malý okamžik mu stačil na to, aby zjistil, že jeho předtucha byla správná. Musel říct, že jím proběhl mráz ještě podruhé, když své oko otevřel, protože by dokázal odpřisáhnout před samotným merlinem, že jen kousek od něj sedí James.
,,Včera večer jsem zaslechl rozhovor tvých rodičů, Rone," nadechl se zhluboka Harry Potter. ,,Nechtěl jsem, vážně jsem nechtěl, ale zaslechl jsem své jméno a jméno Siriuse Blacka a... a neudržel jsem se. Jde po mně, to je téměř jasné. Prý si pro sebe ze spaní mumlal něco ve smyslu Je v Bradavicích, je v Bradavicích. Prý je to šílenec, ale zatraceně šikovný a chytrý šílenec, když se mu podařilo utéct z Azkabanu."
Remusovi celá tahle záležitost stále naháněla strach. Jak se jen něco takového mohlo stát? Ve své hlavě si přehrál sentimentální vzpomínku na to, když v tomhle vlaku seděl jako student se svými třemi přáteli. Dva z nich jsou dnes mrtví a třetí je na útěku z Azkabanu. Kde se sakra stala chyba? Pořád jej všechno děsilo a celou situaci nechápal.
ČTEŠ
Chvíle štěstí | ✔️
Fanfiction,,Moje jméno mě nesvazuje." Od první kouzelnické války uběhlo třináct let, kdy se všichni pokoušeli vyrovnat se ztrátami a hrůznými činy, které se jim ve válce přihodily. Píše se léto 1993 a parta přátel, kteří snažně bojují s výchovou svých dětí se...
