Chvíle štěstí | ✔️

5. kapitola | Jak tě může uhranout upír?

/červenec 1993/

,,Tahle tradice je pěkně potrhlá," zhodnotila Viola Scamanderová kriticky, když rukama dělala těsto na štrúdl. ,,A co je to vůbec za zákon, že mimo školu nesmíme kouzlit? Tolik by mi kouzla pomohla při vaření a pečení!"

,,Aby ses naučila vařit, má milá sestřenice," vyplázl na ni jazyk její bratranec Rolf Scamander, když zrovna strouhal parmazán na špagety carbonara. ,,Aby si tě také někdo vzal."

,,Ty jsi asi snídal vtipnou kaši," převrátila oči černovláska, když zaslechla jeho vtip. ,,Náhodou, já mám Borise rád, tak proč bychom s ním alespoň jednou za rok nemohli mít nějakou úctyhodnou večeři."

,,Změna, prckové, udělejte toho o jednu porci více! Teď mi přišel vzkaz od Borise, že si s sebou letos přivede hosta!" ozval se Mlok Scamander, který na sobě měl zástěru a šéfkuchařskou čepici, což ho činilo velice vtipným. ,,A úsměv na tvář! Tradice a zvyklosti dělají rodinu a rodina dělá stát!"

,,Boris si přivede doprovod?" pozvedl zvědavě oči Rolf. ,,Že by náš upír našel nějakou sexy upírku?"

,,Třeba ano," uchechtla se při té představě Viola. ,,Merline, chápeš, že za rok touhle dobou za sebou budeme mít NKÚ? Jak vzrušující to je?"

,,Spíš děsivé," potrhl ramena mladý Scamander. ,,Co když to nezvládneme?"

,,Mě bohatě stačí, když zvládnu na Vynikající Péči o kouzelné tvory," odvětila klidně. ,,A Snape ať se klidně staví na hlavu."

Tradiční červencová večeře měla tradici už opravdu mnoho let. Ovšem vzhledem k tomu, že Rolf i Viola už také dokázali přidat ruku k dílu, všechna práce už zdaleka neležela na bedrech Stefani a Floriána. Ovšem Mlok Scamander ve své práci nikdy nepolevil. Možná, protože to ani pořádně nedokázal. Z celého srdce miloval práci, hlavně tu odvedenou. I přestože vždycky obdivoval veškerá kouzla, ještě více si vážil mudlů, jaké vynálezy dokáží vymyslet, aby se bez kouzel obešli.

Tahle večeře měla jasný účel, stmelovat rodinu a známé dohromady. Po smrti Tiny, Andrewa, Kevina i Lety zůstalo hodně smutku, ale Mlok byl tím, kdo potřeboval svou rodinu dávat dohromady. A právě tento milovník kouzelných tvorů věřil, že jídlo spojuje lidstvo už odnepaměti.

,,Borisi!" zvolal s pozitivní notou Mlok Scamander a přátelsky objal svého starého známého.

,,Mloku, rád tě vidím!" oplatil mu zase Boris Nabokov, nejmocnější upír v Británii. ,,Jak se ti daří?"

,,Pořád líp a líp," odpověděl bez rozmyslu Mlok, protože na tuhle otázku odpovídal vždycky stejným způsobem. Po všech těch letech, které zažil, si ani nedokázal stěžovat, svědomí mu to nedovolilo. ,,A co ty? Funguje v klanu vše, jak má?"

,,Měl jsem zrovna před dvěma týdny dosti vyhrocený soud na ministerstvu," přiznal se Boris, ,,ale o tom ti každopádně povím později, s plným žaludkem."

,,Ano, to se všechno dělá líp," zazubil se Scamander a pohlédl nahoru na nebesa. ,,Dnešní počasí se opravdu vydařilo!"

,,Není liž pravda," souhlasil ihned Nabokov. ,,Při večeři budeme sledovat západ slunce a vycházející hvězdy, to mám velice rád."

,,Stejně skvělý vynález, ten lektvar pro upíry, aby mohli chodit na slunci, že?" připomněl Mlok Scamander a všiml si, že už nějakou dobu kousek od nich postává nějaký mladík, který ovšem zjevně patří k Borisovi. ,,Představíš mi svého hosta, Borisi? Upřímně už jsem si myslel, že si přivedeš nějakou dámu."

,,Vždyť mě znáš, jsem vlk samotář," zachechtal se vlastnímu upírskému vtipu Boris Nabokov a popošel stranou, aby Mlok viděl na mladého upíra, kterého si přivedl. ,,Tohle je Nikolaj Nabokov, můj příteli. Nikolaji, tohle je Mlok Scamander, tomu patří tohle sídlo."