Chvíle štěstí | ✔️

56. kapitola | Abraxas Malfoy dává dohromady rodinu

/duben 1994/

V rodině Malfoyových se během posledního půlroku mnoho změnilo. Prakticky se z rodiny vytratil jakýkoliv ženský prvek. Pius Břichnáč si samozřejmě přišel za svým starým brachem Luciusem dupnout, že takový přístup opravdu nečekal. Lucius Malfoy se samozřejmě odvolával na to, že za Narcissy výchovu nemůže a že za zdivočení své švagrové Astrid samozřejmě nemůže.

Ovšem výsledek byl pořád stejný, Pius Břichnáč stále zůstal starým mládencem navzdory tomu, jak moc si u Luciuse Malfoye mohl stěžovat. To samozřejmě vedlo k jedné zásadní věci, naprostému odmítnutí rodiny Blackových ze strany Luciuse i Abraxase. Na každém plesu, na každé skleničce a na každé oslavě si každý účastník dané akce vyslechl omluvný a zničený monolog toho, jak jsou pro Malfoyovi sestry Blackovy cizí.

V moment vyštípání Narcissy z rodu Malfoyových si našel Abraxas nový koníček, který střídal mezi alkoholem, cigaretami, večírky a svádění svých domácích služek. Celý život Luciusova levobočka se kauza tajila právě před Narcissou. Ovšem s jejím odchodem byl Abraxas přesvědčený, že musí Mathea Malfoye začlenit zpět do rodiny.

Svému synovi Luciusovi o jeho plánu samozřejmě nic neříkal, neboť byl přesvědčený o tom, že na vytvoření vztahu mezi otcem a synem musí svého vnuka řádně připravit a použit nějakých speciálních praktik, aby odstranil chyby výchovy, které podle něj Hestia Jonesová napáchala. Zároveň si byl moc dobře vědom toho, že příchod staršího bratra může blbě snášet Draco, kterému byla celý jeho život až vnucována pozornost.

Ovšem ani těchto problémů se Abraxas Malfoy určitě nebál a využil jeden z dubnových dnů pro to, aby svému prvorozenému vnukovi popřál k jeho narozeninám. Pravdou bylo, že informace si dokázal shánět poměrně obratně a netrvalo mu vůbec dlouho zjistit rozvrh a celkový časový harmonogram svého vnuka.

Několik jeho spojů mu potvrdilo informace, že se na nadcházející zkoušky NKÚ chodí učit ven na školní pozemky, konkrétně na jedno jeho oblíbené místo u Černého jezera, kde má na studium ticho, klid a prostor. Tohoto musel Abraxas samozřejmě využít a zavítal právě k Černému jezeru, kde nalezl svého vnuka.

Zprvu se nenápadně schovával za stromem a svého vnuka si prohlížel. Pravda, nejednalo se o Malfoye na první pohled. Pamatoval si Hestiu Jonesovou, hlavně její havraní černé vlasy. Tyto černé vlasy se očividně smíchaly s Luciusovými blonďatými a vznikla z toho přesně ta barva vlasů, kterou měl na hlavě Matheo.

Ovšem na krku se mu houpal ten řetízek s Malfoyovým rodinným erbem, takže o Malfoye se bez pochyby jedná. Vystoupil ze svého úkrytu a sebral veškerou odvahu, kterou v sobě měl. Teď všechno může posrat, ale nebo také může získat nového člena své rodiny. Vše závisí jen na těch prvních dojmech a slovech.

Matheo zvedl hlasu od svých pergamenů a pozorně si muže prohlédl. Byl mu podvědomý, poznával ho z novin. Ach ano, tohle je přeci Abraxas Malfoy, jeho dědeček. Nevěděl, jak se má k němu chovat. Tohle sice nebyl muž, který ho opustil už v den jeho narození, ale jak se k němu má chovat. Má tolik otázek. Věděl o něm celou dobu jeho života nebo to zjistil až teď?

,,Matheo, zdravím tě," pousmál se Abraxas, což byla hned druhá věc, která mladíka šokovala. On se umí usmívat? Vždycky si pamatoval jeho i Luciuse z Denního věštce, ale pokaždé se na jeho tváři objevil jen ten cynický prázdný pohled. ,,Přišel jsem ti popřát k narozeninám."

,,D-dobrý den," vyhrkl konsternovaně Matheo, ,,a d-děkuji."

,,Jistě jsi překvapený - a možná trochu vyděšený - z mé přítomnosti," uchechtl se starý Malfoy a malými krůčky se k němu přibližoval. Každý krok, každou změnu tónu a každé slovíčko měl promyšlené do nejmenšího detailu, aby dosáhl svého.

,,Trochu víc," vypravil ze sebe upřímně Matheo a pozorně sledoval, jak si Abraxas sedá na jeden z okolních kamenů. ,,Jak jste věděl, že budu tady?"

,,Jsi zvědavý, to se mi líbí," zalichotil mu Malfoy. ,,Nebudu lhát, nejsem tu náhodou. Přišel jsem sem s jediným záměrem, poznat svého nejstaršího vnuka. Vím moc dobře, že jsi celých svých šestnáct let vyrůstal se svou matkou a pochopím, když nebudeš mít sebemenší zájem svou druhou rodinu poznat, ale chtěl jsem ti dát najevo, že tu možnost máš."

Matheo se nestačil divit svým očím. ,,P-prosím?" vykoktal. ,,Chci říct, děkuji za vaši nabídku. Jsem docela překvapený, že jste mě vyhledal, ale zároveň jsem příjemně překvapený. Slyšel jsem o rozvodu mého otce a nevlastní matky, který prý zavinila právě má existence. Ale od svého otce jsem nedostal ani řádku v dopise. Měl jsem za to, že se vlastně nic nezměnilo."

,,Jen málo vyvolených zná pravdu o tvém původu," pousmál se Abraxas, ,,ale myslím, že pokud máš vstoupit do rodiny Malfoyových, zasloužíš si majestátní uvítání. Když jsem o tom přemýšlel, rád bych tě pozval do Malfoy Manor na prázdniny, kde bys lépe mohl poznat svého bratra Draca, sestřenici Ellyson a samozřejmě svého otce."

Hnědovlasý mladík si stále nebyl jistý, jak celou věc uchopit. ,,Nejsem si jistý, zda mě můj poloviční bratr a otec uvidí rádi," bránil se Matheo a stále moc nedokázal najít ideální kompromis toho, jak se má k Abraxasovi chovat. Sice se jednalo o jeho biologického dědečka, ale vůbec ho neznal a byl to po něj cizí muž.

,,Jsi Malfoy," odpověděl mu hrdě a z jeho hlasu bylo znát, jak pyšný na to je. ,,Chodíš do Zmijozelu, na krku nosíš náš erb a v žilách ti proudí čistá krev. V mých očích nejsi o nic menší či horší vnuk než Draco. Opravdu si moc přeji, abys o prázdninách přišel na prázdniny, poznal svou rodinu a udělal si na ní vlastní názor."

Tu poslední větu řekl záměrně. Ovšemže byl přesvědčený o tom, že Hestia o Malfoyových nepěla chvalozpěvy. Ale právě to Abraxas potřeboval změnit. Nemohl ihned Mathea obrátit proti své matce, moc dobře věděl, že by si jej obrátil proti sobě. Musí na něj pomalu a nenásilně. Když už chvíli jeho vnuk nic neříkal, vzal si slovo opět on. ,,Víš, rodina je to nejdůležitější, co můžeš mít Matheo. Uvědomil jsem si to, když mi zemřela moje milovaná manželka při porodu tvého otce. Malfoy manor je neskutečně obrovské sídlo, ve kterém ovšem nemá kdo žít. Ani nevíš, jak by to sídlo tvá přítomnost rozzářila."

Citové působení, to Abraxasovi doopravdy šlo. Matheo začínal byl nalomený k tomu, aby souhlasil. Po celém tom dramatu s Rolfem a Lucretií ztratil veškeré své opravdu přátelské kontakty, protože s Lu od té doby nepromluvil a se svým skoro nevlastním bratrem se mluvit neodvážil. Jeho stará rodina ho opouštěla, alespoň takový pocit míval.

Možná léto v Malfoy manor je právě to, co potřebuje. Jak sám Abraxas řekl, má si na ně udělat vlastní názor. Není to žádný levoboček, už ne. Narcissa už s nimi nežije, žádná macecha ho netíží a nebude mu kazit život. A je prvorozený, ne? Možná bude mít zprvu nějaké konflikty s Dracem, ale vlastní otec ho snad neodmítne.

I přestože chodil do Zmijozelu už téměř pět let, nikdy si nepřipadal, že je jeho plnou součástí. Sice moc dobře věděl z Lucretii, že je z ctihodného rodu Blacků, ale zároveň si moc dobře byl vědom toho, že je vyděděná. Jeho mladší bratr Draco měl okolo sebe všechnu tu čistokrevnou smetánku, ale nikdy se do té partičky nezapojil, protože všichni byli o dva roky mladší než on.

Teď má šanci někam patřit a konečně najít sám sebe. Co když konečně uklidí tu svojí rozbordelenou knihovnu, kterou má ve své hlavě. Co když návštěva rodiny Malfoyových mu ukáže konečně cestu a on si všechny knížky založí zpět do svých poliček, jak patří. Musí přeci najít sám sebe, za rok bude plnoletý a bude se muset naučit dělat svá vlastní rozhodnutí.

Zvedl víčka a doširoka se usmál. ,,Moc rád přijedu na prázdniny. Díky moc za všechno."