Chvíle štěstí | ✔️

67. kapitola | Naše dcera si začíná něco s upírem?

/červen 1994/

Svoboda. Slovo, které se definuje tak špatně. Zajímavé je, že si člověk její hodnotu a přesnou definici uvědomí až v momentě, kdy ji ztratí. Sirius Black ve válce jen zřídka pochopil její důležitost, ale ve vězení se o její hodnotě naučil ještě více. Když byla válka, často jej mrzelo, že si nemůže jen tak vyrazit s kočárkem malé Violy vyrazit v Londýně na procházku k Temži či do Hyde parku.

Ovšem tenkrát nebyla doba na to, aby se mohl rouhat. Mohl být rád, že válku přežíval a nebyl hlavním zájmem lorda Voldemorta a jeho kumpánů. O jeho skrýši, kde bydlel se mnou manželkou a dcerou vědělo jen málo přátel, těch nejvíce důvěrných.

A pak přišel Azkaban, čas, kdy poznal hodnotu svobody doopravdy. Žít dvanáct let v jedné mrňavé cele s jedním mřížovým oknem. Cpát na promočené slámě, cítit tu mrtvolnou chuť slaného Severního moře, které bylo často velmi divoké. Začal si tak vážit maličkostí, jako bylo čisté oblečení, pořádný krajíc chleba či kousavá deka, která ovšem zahřála.

Bylo to peklo, nemohl říct jinak. Vězení v Azkabanu by přál jen málo lidem, ale vyšel z něj jako silnější člověk a muž. Jako mladý kluk si nevážil ničeho už jenom, protože byl vychován v přebytku a blahobytu. Jeho matka nemusela nikdy pracovat a jeho otec skoro také nemusel. Bohatě stačilo, že se podepisoval Black. Každý na toto jméno slyšel, na to byl Sirius naučený.

Už přestože pohrdal všechny těmi výhodami, nikdy ho nenapadlo, co to znamená se jich doopravdy vzdát. I přestože v šestnácti letech z domova odešel, jeho strýc Alphard mu odkázal pěknou sumičku, ze které dokázal žít bez práce. Navíc ho k sobě domů vzali Fleamont a Eufemia Potterovi jako vlastního syna. Obnos od strýce Alpharda byl natolik vysoký, že nikdy nemusel sáhnout na tu klenotnici své matky, kterou pro něj Regulus ukradl.

Vždycky v tomto ohledu obdivoval Hestiu Jonesovou, svou dlouholetou kamarádku z Nebelvíru, která z domova odešla, ale okamžitě nastoupila do práce a po škole všechno zvládla i s dítětem na krku. On to měl o hodně jednodušší.

Na dnešek se velmi těšil a pozoroval zvláště na své milované, jak moc ona se na dnešní den těší každou buňkou v jejím těle. Stefani byla vychována v širokém kruhu rodinném, na což si bylo složité zvyknout, když se musela celý rok schovávat, kvůli svému manželovi. I přestože to Stefani brala jako nutnou daň za to, že pomůže svému milovanému manželovi ke svobodě, mrzelo ji, že nemůže navštívit svou matku Helene, strýce Floriána či dědu Mloka.

Sirius Black ve svém dětství neměl rád rodinná shledání. Pravda, v útlém dětství celou tu falš nevnímal a velmi dobře si rozuměl se svými sestřenicemi. Tenkrát se ještě na běžné bázi neprobírala témata jako smrtijedství nebo čistá krev. Ty děti z toho neměli rozum a bylo tomu tak dobře.

Ovšem Sirius si pamatoval hlavně ty nucené rodinné akce v době, kdy už ze všeho rozum měl a většinu svého času trávil v Bradavicích se svými přáteli, díky kterým pochopil, že čistá krev absolutně nic neznamená. Naučil se tehdy nenávidět dress code, nucené plytké rozhovory o počasí a tom, jak ten život rychle plyne a neustálé falešné úsměvy.

Ale rodinu Scamanderových si oblíbil. Už při prvním setkání s Letou Scamanderovou a Floriánem Fortescue si s nimi padl do oka. Na to první setkání nikdy nezapomněl. Potkali se ve Zmrzlinářství na Příčné ulici a Leta s Floriánem jim odhalili jedno veliké tajemství jménem Rolf Scamander.

Také si oblíbil Mloka Scamandera, který měl pro mladé a nespoutané duše pochopení. Už zprvu pochopil, jak moc Sirius jeho vnučku miluje a nebránil jejich lásce. Líbilo se mu, jak se o ni a jejich dceru stará. Neměl s ním sebemenší problém.