Chvíle štěstí | ✔️

34. kapitola | Esej o vlkodlacích

/listopad 1993/

Remus Lupin se konečně zase vrátil k učení svých studentů, když byl zase po náročném úplňku schopen učit. Poslední úplněk byl celkem silný, obloha byla vymetená, ale musel uznat, že vlkodlačí lektvar mu výrazně pomohl. Přeci shodil nějaká kila a pod očima měl modré kruhy.

„Sláva, Lupin!" zaslechl jásot několika studentů, který ho přiměl k tomu, aby se usmál. Věděl, že si za poměrně krátký čas u studentů vybudoval velice pevnou podporu a oblíbenost, zvláště když jej střídal jeho kolega Snape.

„Není to fér, vždyť přece jenom suploval, tak proč nám zadával domácí úkol?" ozvalo se z jedné strany.

„Vždyť jsme vlkodlaky probírali před dvěma lety-" vykřikl další student.

„-dva svitky pergamenu!" připojil se další. Lupin se podivil. Před chvílí učil ve třetím ročníku a tam Snape probíral úplně stejnou látku. O co se tady Snape snaží?

„Řekli jste profesoru Snapeovi, že tuhle látku už máte za sebou?" zeptal se svých studentů a záměrně se vyhýbal pohledu Astrid Blackové, které se ostatně vyhýbal už skoro měsíc. Stále si v hlavě nedokázal srovnat, co se stalo toho dne, když jí pomáhal s vykouzlením patrona. Když se ptal na nějakou otázku a Astrid se hlásila, nikdy ji nevyvolal, čehož si hnědovláska samozřejmě všímala.

,,Ano, říkali, ale vůbec nás neposlouchal," zabrblal Cedric Diggory samolibě. ,,Vážně, ten chlap mi dokáže zkazit den!"

,,Promluvím s ním," hlesl profesor Lupin s pachutí s puse. Copak se ho Snape snaží odhalit? Tohle si se Snapem musí vyřídit a co nejdříve! Nejraději by mu jednu střelil, ale už není student, aby takové kraviny dělal. Navíc si stále připadal tak slabý. ,,A vy tu esej psát nemusíte."

,,A když už jí napsala, mám vám jí odevzdat?" zeptala se Astrid bez přihlášení ruky a Remus pochopil, že by bylo slušné jí dát odpověď.

,,Můžeš," vydechl, věnoval jí jen krátký pohled a následně zase zvedl zraky k celé třídě. ,,To platí pro vás všechny, berte to jako dobrovolný úkol."

Čímž si pojistil, že ho nikdy dělat nebude. Tedy kromě Astrid, která už ho měla napsaný a velmi podrobně! U ní bylo zvykem dělat všechny úkoly poctivě, což z ní také činilo peckovou studentku. Avšak profesora Lupina si musela prohlížet, tentokrát ne, protože si ho představovala na katedře v trenýrkách, ale protože ji zaujalo, jak příšerně utahaně Lupin dnes vypadá.

Všimla si, že tomu nebylo poprvé, co byl takhle nemocný. Už dvakrát takhle na několik dní zmizel a pokaždé, když se vrátil, vypadal naprosto příšerně. Dokonce tahle zmizel i následující den potom, co se málem políbili. Když se před měsícem neobjevil na hodině, tak trochu si ve své hlavě vykonstruovala teorii o tom, že určitě chyběl kvůli ní. Mohla to být pravda? Nebo v tom je něco víc?

***

,,Severusi, můžeš mi nějak rozumně vysvětlit, co jsi to prováděl na hodinách Obrany proti černé magii v době, když jsem nebyl přítomen?" zeptal se ještě relativně klidně Remus svého kolegy a bývalého spolužáka. Protahoval si ovšem prsty na rukou a občas svou dlaň zaťal v pěst. Měl toho parchanta plné zuby.

,,Doplňoval zanedbanou látku," odpověděl mu bez pocitu viny profesor lektvarů. ,,Tvoji studenti mají veliké mezery ve znalostech, Remusi-"

,,Pochopil jsem, že jsi všechny studenty obohacoval o znalostech v oblasti vlkodlaků a zvěromágů," konfrontoval jej Lupin, zatímco okolo Severusova kabinetu zrovna procházela Ava Abbotová. Zaslechla rozhovor těch dvou a zůstala za dveřmi, když zaslechla slovo vlkodlak. ,,Dnes jsem měl čtyři třídy, Severusi, a všichni si stěžovali na to, že s tebou probírali vlkodlaky. Chceš mi to nějak vysvětlit? O co se tady snažíš? Mám snad věřit těm pomluvám, že mě chceš otrávit a zaujmout místo učitele Obrany proti černé magii?"