13. kapitola | Myslela sis, že nemám srdce?

562 73 131
                                    

/červenec 1993/

,,Nejdřív musíš celý měsíc v ústech louhovat list mandragory," začal s vysvětlením Sirius Black. ,,Nesmíš ho vyjmout či spolknout. Věř mi, tahle část byla moje neoblíbená, protože jsem nemohl hltat žádné jídlo a musel jsem si dávat extrémní pozor. Dneska je úplněk, ten proces musí započít dneska a potrvá do dalšího úplňku."

Stefani Scamanderová - i když vlastně Blacková - na všechna jeho slova dávala zřetel. Velice ho obdivovala za to, že si tímhle procesem dokázal projít ještě za bradavického studia, když mu bylo sotva šestnáct let. Vzpomněla si na slova své nejlepší kamarádky Hestii, která vždycky říkávala, že Pobertové byli neskutečně inteligentní, když si tímhle procesem prošli a dokázali ho. Teď teprve Stefani pochopila, jak doopravdy to Hestia myslela.

,,Při onom druhém úplňku, pokud je měsíc pořádně vidět a neschovává se za mraky, jinak je nutné začít znovu, list vyplivne do lahvičky v dosahu čistých měsíčních paprsků. Dále přidáš vlastní vlas, na stříbrné lžičce rosu, jíž se po sedm dní nedotklo sluneční světlo ani lidská noha, kuklu lišaje smrtihlava a tuto směs odloží na tiché, temné místo, kde zůstane zcela v klidu," pokračoval Sirius Black. ,,Poté musí čekat na bouři a do té doby každý den při východu a západu slunce opakovat zaklínadlo se špičkou hůlky namířenou na srdce. Jakmile bouře nastane, okamžitě musí zopakovat zaklínadlo naposledy a vypít připravený lektvar."

,,Tenhle proces se může dosti protáhnout, co?" zeptala se hnědovlasá žena a Sirius souhlasně přikývl.

,,Tento krvavě rudý lektvar přitom nemůže připravit nikdo jiný a jedna dávka stačí právě pro jediného člověka, tedy jen a pouze tebe. Zaklínadlo zní amato animo animato animagus. Amato je vyčasované latinské amo znamenající miluji nebo jsem zavázán k, animato je vyčasované latinské animo znamenající já oživuji nebo plním dechem nebo životem, a animagus výše zmíněné animal - zvíře a magus. Volně bych to přeložil jako Jsem zavázán stát se zvěromágem. Mluví ze mě ty hodiny latiny s Esmeraldou," uchechtl se černovlasý muž, ,,musel jsem zamachrovat. No každopádně, podle toho, kdy přijde bouře, může být nutné opakovat ho týdny, měsíce nebo i roky, přičemž pokud jedinkrát zapomeneš, musíš začít znovu."

,,Uvědomuješ si, že právě ta tvoje Esmeralda byl jeden z důvodů, proč jsme se ten večer na Zahajovacím večírku v roce 1977 spolu vyspali?" zavzpomínala Stefani na největší úlet svého života. Na tu zářijovou letní noc, která dala směr zbytku jejímu života. I přestože během svého těhotenství několikrát pochybovala o svém činu, dnes už věděla, že se tak mělo stát.

Sirius se jen sentimentálně pousmál. ,,Jak bych mohl zapomenout."

,,Mluvíš jak učitelka ve školce," poznamenala znuděně a začala jednu takovou imitovat. ,,Annie, kdepak ses naučila to ošklivé sprosté slovo?"

Sirius se zasmál tomu, jak pěkně zvolila tón hlasu nějaké vychovatelky nebo učitelky ve školce a vzpomněl si sám na své dětství. Na přísný tón svých rodičů, který slýchával dennodenně i na neustálé hrobové ticho, které v Black Manor panovalo.

,,Vzpomínám si na moji vychovatelku," vypadlo najednou se Siriuse, zatímco Stefani do sebe lila tu příjemně chutnající tekutinu. ,,Skřítci na výchovu byli moc neosobní a tak vážená Walburga a vážený Orion Blackovi hledali vychovatelku. Matka nechtěla moc mladou, protože si držela v lati fotra, ale zase nějakou na úrovni. A tak najali madame Esmeraldu, zkráceně Esme. Ovšem, tak jsem ji říkat nesměl. Byla přesně taková. Fúrie ztřeštěná, není divu, že to byla čtyřicetiletá panna, co jen špatně vychovávala děti."

Chvíle štěstí | ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat