Chvíle štěstí | ✔️

10. kapitola | Eilean Donan

Poznámka autorky:
Dnes - tedy 9. ledna - má narozeniny Severus Snape, neodmyslitelná součást světa Harryho Pottera. I když jsem ti, Severusi, nedala tolik prostoru v I. díle, slibuji ti, že zde ho dostaneš mnohem víc. I když budu v náladě a dobrém rozpoložení, nějakou chvíli štěstí ti také věnuji.
Tak všechno nejlepší 🍾
***

/červenec 1993/

Stefani Scamanderová několikrát zamrkala a rozhlédla se okolo sebe. Hlava ji třeštila, takže se pomalu posadila do sedu a pokoušela se probrat tím, že si několikrát promnula spánky. Prvních pět vteřin se snažila pobrat, že se vlastně probouzela ze stavu spánkového. Okolo ní se nenacházelo moc světla, takže ji neprobraly ranní slunečné paprsky, nýbrž dostatek spánku. Ale po pravdě se cítila spíše přespaná než vyspalá.

Až po chvíli jí došlo, že se nenachází ve Whitby, kde se měla nacházet. Na místě, kde se nacházela, nebylo žádné veliké okno, které mělo výhled na zátoku a Severní moře. Nejdříve ji napadlo, že se jedná o nějaký potrhlý vtip její dcery Violy a jejích přátel, ale najednou zaslechla kroky a zahlédla siluetu, která se těžko zaměňovala s někým jiným.

Vyhrkla vystrašeně a jako rak udělala pohyb dozadu. Kde se to vůbec nachází? V hloubi duše si přála, aby se jednalo o nějaký zlý sen, pro jistotu se štípla a bolelo to jako čert. Toho muže neviděla už skoro dvanáct let, ale nevěřila tomu, že je opravdový. Má sedět v Azkabanu v jedné z nejvíce hlídaných cel, takže je přeci naprostý nesmysl, aby tu tady před ní stál - svobodný a bez pout.

,,Stefani, konečně jsi se probrala," prohlásil tím svým bláhovým a bezstarostným hlasem, díky kterému si ji získal v dobách, kdy neměla téměř žádné starosti. ,,Jestli máš hlad-"

,,Co se tady děje?" přivřela nechápavě oči a natáhla před sebe ruce na znamení, aby se už blíže nepřibližoval. ,,Kde to jsem? Kdo jsi ty? Je tohle nějaký blbý vtip? Vzal si snad někdo mnoholičný lektvar? Proč jsem tady?"

,,Tolik otázek," pousmál se Sirius Black klidně a rozsvítil světlo. ,,Všechny ty odpovím, Stefani, když se uklidníš."

,,Uklidníš?!" vyjekla rozrušeně Stefani Scamanderová a vyskočila na nohy, protože se konečně mohla rozhlédnout okolo sebe. Sirius rozhodně nerozsvítil elektřinou, nýbrž zapálil svíčky. Připadalo jí, že se nachází na hradě. ,,Řekni mi, kde jsem a jak je sakra možné, že nejsi v Azkabanu?!"

,,Za prvé, jsi na hradu Eilean Donan, který se nachází v zátoce Loch Duich ve Skotsku," odpověděl jí na její první otázku a nevypadal vůbec přívětivě. ,,A za druhé, abych ti odpověděl na tvou druhou otázku, sám ti jich pár položím... protože nevypadáš vůbec nadšeně, že mě vidíš. V dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v chudobě i v přebytku... copak ti to nic neříká?"

Stefani si nervózně prohrábla své hnědé vlasy. ,,Co ti na to mám říct, Siriusi?" zeptala se řečnickou otázku a sama pro sebe si zamumlala. ,,Merline, proč na tohle nejsou ty hrozně chytré lifestylové knížky?"

,,Co mi na to máš říct?" zopakoval po ní. ,,Že nevěříš tomu, že jsem to udělal. Že máš důvod pro to, že jsi se mnou během těch dvanácti let nepřišla. A naposledy, že mě stále miluješ."

,,Ty nevíš, jaké to bylo, když jsem v jeden večer přišla o čtyři své nejlepší přátele a manžela!" zvýšila na něj tón. ,,Moje milovaná sestřenka - která pro mě byla jako sestra - ležela na několik kusů na zemi společně s dalšími dvanácti mudly! A ty jsi tak jen tak stál s hůlkou v ruce! Tvé jméno jsem neslyšela za těch dvanáct let spojené s alespoň slovem neutrálním! Bystrozoři šli po každém, kdo mě něco společného s ty-víš-kým. Já měla malou tříletou holčičku, o kterou jsem se musela postarat."