Chvíle štěstí | ✔️

84. kapitola | Vyjednávání s profesory

/prosinec 1994/

„To by bylo pro dnešek vše," vydechl Severus Snape způsobem, že to vypadalo, jako kdyby mu ze srdce spadl ten největší kámen. „Weasley, Blacková, koukejte po sobě uklidit ten zasviněný stůl. Až se vrátím z oběda, zkontroluji to."

„Ale pane profesore, to na vás máme čekat až doobědváte?" protestoval okamžitě Fred Weasley.

„Věřte mi, Weasley, možná to ani nestihnete, než doobědvám," sjel ho pohledem a následně velmi spěšně učebnu opustil.

George, Rolf a Cedric soužebně na své přátele pohlédli a Viola kývnula směrem ke dveřím, kterými před chvílí odešel Snape. „Nečekejte na nás a běžte se najíst."

„Hodně štěstí s zdrhnutím," popřál své sestřenici Rolf a společně s dvěma kamarády zmizel.

Fred a Viola zůstali v učebně sami. „Zlobíš se na mě, že jsem ten stůl zasvinil?"

„Ale kdepak," mávla nad tím rukou černovláska. „Nebylo to horší, než když jsi mě minulý rok dostal do bezvědomí."

„Omlouvám se za to, jaký jsem truhlík," prohlásil Fred upřímně. „Za tvé bezvědomí a prázdný žaludek, který teď máš."

„V pohodě," ujistila ho Via. „Stejně kromě oběda nemám nic na práci. Cedric má rande s Cho, Rolf zase s Alice. Já nikam nespěchám."

„Už sis našla někoho na ten Vločkový ples?" zeptal se zrzavý mladík.

„Ne," zavrtěla hlavou. „Přijde mi zvláštní někoho zvát, chápeš. Nechci, aby si to nějaký cizinec vyložil jako nějaké rande. Navíc ani na nějaké shánění nemám chuť," povzdechla si. „A ty?"

„Nikdo," zavrtěl hlavou Fred a vyždímal hadr. „A právě jsem si říkal, že bychom mohli jít společně. Mluvil jsem s Georgem a on mi říkal, že to nabídne Astrid vzhledem k tomu, že svým milovaným Remusem jít nemůže."

„Ty vážně nestojíš o nabalování nějaké pěkné Francouzky?" pozvedla udiveně obočí.

„Nestojím," zavrtěl hlavou. „I přestože by bez pochyb každá taková letěla na můj úžasný anglický akcent, ale myslíš, že si mnohem víc užijeme, když půjdeme oba na ples s někým koho moc dobře známe."

Viola se nad jeho nápadem zamyslela a rozhodla se, že přikývne. Pravda byla taková, že ani v nejmenším nechtěla stát odkopnutá v rohu tanečního parketu s punčem, aby se jenom dívala na své zamilované přátele. „Fajn, jsem pro," obdařila ho úsměvem. „Budeš mít nějaké speciální oblečení, abychom se sladili?"

„Já budu mít černé kvádro s bílou košilí," prozradil jí Fred tajemně. „Takže se nemusíš bát, protože taková černá ladí úplně se vším. Vem si pro mě za mě fialové, růžové, oranžové nebo žluté šaty."

„Skvělé," zaculila se černovlasá dívka a začala kartáčem dřít stůl. „Doufám, že umíš alespoň trochu tančit."

„Já?" vyhrkl Weasley. „Ty jsi přeci Blacková, takže bys byla pocházet z nějakého sofistikovaného prostředí, kde ses učila menuet."

Viola se zasmála. „Ty jsi ale blbeček," titulovala ho a hodila po něm mokrý hadr, který nalezla položený na stole. Špinavou vodou nacucaný hadr se rozplácl na Fredově hrudi a smáčel mu podstatnou část košile.

„Tak počkej, tohle ti vrátím!" nedal se Fred a vzal do ruce džber s vodou, který měl vedle sebe, aby mohl prát hadr, který mu Viola vzala a hodila ho po něm. Plnou parou jí zlil, že byla mokrá od hlavy až k patě.