Chvíle štěstí | ✔️

35. kapitola | Osudné skleničky

/prosinec 1993/

Narcissu ticho činilo hluchou. Vždycky si představovala, že až bude vdaná, její dům bude vypadat úplně přesně jako Black Manor, když ona byla malá. Všude se bude ozývat dětský smích a hudba. Ráda se vracela do svého dětství, když na zahradě dováděla se svými sestrami a často i bratranci. Ovšem takhle Malfoy Manor zdaleka nevypadala, což ženu velice zklamalo.

Čekala, až se domů vrátí její manžel. Dneska ho konfrontuje tím, co jí řekla Hestia Jonesová, dnes tu odvahu najde. Svým pohledem doslova hypnotizovala ty obrovské kyvadlové hodiny, které byly pověšené nad krbem. Prala se v ní nenávist a pocit křivdy. Jak něco takového dokázala přehlédnout? Možná to i přehlížet chtěla.

Přeci jen znala pověst svého tchána Abraxase Malfoye, který se po smrti Luciusovy matky už nikdy znovu neoženil a svůj volný čas obětoval tomu, že proháněl své služebné. Vždycky doufala, že k tomu se její manžel nikdy neuchýlí. Ale co když Hestia není jediná, na kterou to zkoušel v minulosti či přítomnosti? Ošila se při představě, že někde dokonce má ještě nějaké nevlastní dítě.

Vzpomínala na slova a rady, které jí Hestia dala. Znovu si pomyslela, jak velice snadně to její gynekoložka vlastně vidí. Nemusíš s ním žít. Můžeš přeci odejít. Každá žena se za tebe postaví a pochopí tvůj problém. Hah, to určitě. Hestia už zatraceně dlouho nebyla v té vyšší společnosti, takže zapomněla, jaké nároky na ženu a jaké naopak nejsou.

Zaslechla zvuk dveří, díky kterému pochopila, že její manžel dorazil domů. Zhluboka se nadechla, sebrala veškerou odvahu a intuitivně si ohladila své šaty. Zahlédla Luciuse, jak vstupuje do obývacího pokoje a opírá si svou vycházkovou hůl na své obvyklé místo. ,,Narcisso, drahá, jaký jsi měla den?" zeptal se frázovitě a strojeně. Narcissa nedokázala už ani spočítat, kolikrát se jí na tuhle otázku ten člověk zeptal, ale byla si jistá, že ani jednou ho doopravdy nezajímala odpověď.

,,Zjistila jsem, že mě podvádíš," nezdržovala to blonďatá žena. ,,A jaký jsi ty měl den?"

Lucius se na ní konsternovaně podíval. ,,Od koho jsi takovou věc slyšela, Cissy?"

,,Ptáš se, jako by jich bylo více," pronesla chladně a ucukla mu, když se k ní přiblížil a chtěl ji políbit. ,,Hestia mi to prozradila. Všechno, úplně všechno."

V ten moment Malfoy pochopil, že už není cesty zpět. Také si uvědomil, že tak náhlou potřebu upřímnosti mohla jeho návštěva. Co tímhle Hestia sledovala? To se mu chtěla pomstít? ,,A je Hestia ještě naživu?" pozvedl stále celkem klidně Lucius, až to Narcissu dráždilo. Merline, copak necítí za své činy vinu? Jak je možné, že odpovídá tak klidně?!

,,Tebe zajímá, co je s Hestiou?!" zvýšila tón svého hlasu. ,,Ty máš nemanželské dítě s ženou, za kterou si nedávno byl a chtěl se s ní vyspat... a já nedostanu žádnou omluvu?!"

Lucius si ji zkoumavě změřil pohledem. ,,Moje chyba je, že ty jsi k ničemu a nedokázala jsi udělat jednu věc, která se po tobě chtěla?" pozvedl pohrdavě obočí a ona na něj nevěřícně zírala. Opravdu tahle slova vypouští ze své pusy on? Copak se naprosto zbláznil. ,,Ty jsi ve svém životě nemusela hnout ani brvou, princezničko. V životě jsi nepracovala a jediným tvým úkolem bylo, abys uspokojila svého manžela. Očividně jsi tak neschopná, že se ti ani tohle nepovedlo, takže se mi nediv, že tvůj úkol plnila nějaká jiná."

Narcissa se nestačila divit. Srdce jí bušilo jako o život a ona toužebně prosila i samotného merlina, aby tohle byl jenom sen. Znala Luciuse skoro celý tvůj život a věděla, jak moc pyšný dokáže být, ale tohle opravdu přeháněl. On jí zahýbá a dělá z toho její chybu. Chovají se takhle všichni manželé jejích kamarádek, nebo si ona jen špatně vybrala?