Chvíle štěstí | ✔️

50. kapitola | Windermere

/únor 1994/

Viola Scamanderová v současné životní etapě o svém životě věděla opravdu málo. A přirozeně toužila vědět více. Neměla ponětím, kým doopravdy je, i přestože Denní věštec jí často nějaká pojmenování dával. Neměla ta pojmenování ráda, ale slýchávala je natolik často, že měla pocit, jako by se staly její součástí.

Dcera vraha. Dcera Smrtijeda. Dcera vlastizrádkyně, která měla už léta sedět za katrem. Všechny tyto pojmenování jí definovaly na základě jejích rodičů. Cožpak je něco takového fér? Její osobnost je hodnocena na základě chyb, které spáchali její rodiče. I přesto měla potřebu v tajemstvím své rodiny kopat ještě více, zvláště oblast její prababičky Hepzidy Smithové ji velice zaujala.

Vstala velmi brzo a ihned po snídani vyrazila směrem k Hagridově chaloupce, kde měla už dopředu domluvené, že vezme jeho Klofana na projížďku. Současný důvěřivý profesor Péče o kouzelné tvory žil v představě, že Viola opravdu jen chce vzít jeho hypogryfa na čerstvý vzduch do oblak a byl dobře srozuměn s tím, jak moc si Mrzimorka libuje ve výchově kouzelných tvorů a neviděl důvod v tom, aby jí Klofana nesvěřil.

Vzpomněla si na to, když do Prasinek před skoro dvěma měsíci přijel a vlastně jí zase trochu změnil život v moment, kdy jí odhalil, že svědčil rozhovoru Borise Nabokova a Mloka Scamandera. Tenkrát se dozvěděl o původu její babičky, Helene Scamanderové.

,,Kdybys chtěla, mohli bychom spolu pátrat po stopách Hepzidy Smithové," nabídl jí Nikolaj. ,,Nevím toho moc, že Hepzida není úplně klasické a časté jméno, takže se mi povedlo najít její obydlí, které už třicet dva let chátrá. Kdybys chtěla, můžeme se tam zaletět podívat."

,,Zaletět?" pozvedla obočí nechápavě. ,,Ty se přeměníš v netopýra, ale co já? Plánuješ ukradnout Mlokovi hypogryfa Poppy?"

,,Poppy nepotřebujeme," zavrtěl hlavou. ,,Ten váš hajný jednoho má, pokud jsem správně viděl."

,,No jo, Hagrid," vzpomněla si Viola, ,,ale to on pozná."

Nikolaj se šibalsky pousmál. ,,Ne, když ho správně opijeme."

Od té doby se oba pustili do výzkumu na téma Hepzida Smithová. Narozená v roce 1918, ironicky ve stejný rok jako Nikolaj. Zaznamenaná v ročence, zkoušky OVCE skládala v roce 1936. Nic moc neříkající informace kromě toho, že se v roce 1936 narodila její babička Helene. Avšak stále nevěděla, co si o ní má myslet, když odložila svou dceru do pěstounského systému, který stále funguje velice mizerně.

,,Hagride! Dobré ráno!" zvolala radostně černovláska směrem k profesorovi Péče o kouzelné tvory. ,,Mám pocit, že dnešní den bude pro létání jako stvořený. Když se podívám na oblohu, nevidím žádné ošklivé šedé mraky."

Hagrid se k jejich plytkému rozhovoru o počasí mile rád přidal. ,,Jojo, taky bych řek," zabrblal. ,,Ty už se s Klofanem znáš, co?"

,,To si piš," zazubila se dívka. ,,Plánuji si na něj dneska vyčlenit celý den."

,,Celý den?!" vyhrkl překvapeně poloobr.

,,No ovšem, s hypogryfy mám bohatou zkušenost, to se neboj," mávla nad tím rukou a vůbec si nebrala k srdci jeho obavy. ,,Pradědeček má doma tři hypogryfy a věř mi, že takové prolétnutí Klofanovi jen prospěje."

,,No dobře, když to říkáš," nehádal se dál Hagrid a pomohl jí odvázat Klofana, který ze sebe vydal takové zvuky, že to Hagrida přesvědčilo, že doopravdy má zájem na tom, aby nechal svého milovaného hypogryfa užít si nějaké chvíle ve vzduchu.