Chvíle štěstí | ✔️

82. kapitola | Brašule

/listopad 1994/

Draco Malfoy se už nedokázal dívat na to, jakým způsobem si jeho otec a dědeček více a více oblibují jeho polovičního staršího bratra Mathea. Před tím, než se tenhle hnědovlasý floutek objevil v Malfoy manor, všechno pro Draca fungovalo naprosto přesně.

Ano, sice nikdy nebyl úplný jedináček, ale cožpak pro něj byla Ellyson či Astrid nějaká konkurekce? Kdepak! Vždycky byl na prvním místě, ať šlo o cokoliv. Na prvním místě u matky, otce i dědečka. Jenže potom se v létě ukázal Matheo Jones – prvorozený syn, který už nebyl jenom nějaký bezvýznamný levoboček. K čertu s ním! K čertu s rozvodem jeho rodičů! K čertu s jeho matkou, která se dala dohromady s profesorkou McGonagallovou!

Jak už v létě Matheovi slíbil, toužil mu pořádně zavařit. Musí přeci existovat nějaké slabé místo, které by mohl zasáhnout. Není možné, aby nenašel nějakou Achillovu patu, do které ho může trefit a postavit sebe samotného zase na první místo v očích otce i děda.

Dlouho nemohl na žádnou lumpárnu přijít. Vskutku byl bez fantazie. V září ani v říjnu nic vymyslet nedokázal. Když v ten moment ho napadla naprosto geniální myšlenka a Draco sebe samotného proklínal, že na něco takového nepřišel dříve? Čeho si otec i dědeček na světě nejvíce váží? Čisté krve a lásky k ní. Co kdyby Matheo nějakým způsobem tuto zásadu pošpinil?

Och ano, mohl by z něj udělat krvezrádce. I přestože nikdy Matheo v Malfoy manor nemluvil o tom, že by choval nějakou přehnanou nesnášenlivost k mudlům a mudlorozeným, svou opravdovou oddanost také dokázat nemohl, protože Pán Zla nebyl mezi živými a jeho starší bratr nestál před volbou, zda přijmout či odmítnout Znamení zla. Takovým způsobem Matheo zklamat svou novou rodinu nemůže.

Musí mu přihodit nějakou mudlovskou šmejdku. Ach, to je ono. Kde jenom takovou dívku ale sehnat? Pravda, blíží se ten opěvovaný a očekávaný Vločkový ples, takže příležitost k zapletení svého bratra s nějakou nečistou šmejdkou určitě má. Jakou dívku mu ale šikovně přihrát? Musí být stejně stará nebo o rok či dva mladší. Nějaká tišší, se kterou bude moci dobře manipulovat, ale aby se Matheovi alespoň trochu líbila.

Zrovna seděl u oběda ve Velké síni a jeho oko padlo k mrzimorskému stolu, kde zahlédl svou stejně starou spolužačku. Chvíli si na její jméno musel vzpomínat, ale nakonec mu přišlo na mysl. Henrietta? Ne. Helene? Ne. Hannah! Ano, správně! Hannah Abbottová. Neteř profesorky Abbottové, která učí Studium mudlů.

Jak příhodné, pomyslel si Draco s úšklebkem. Vstal od stolu a zamířil k vedlejšímu stolu, kde k jeho štěstí zrovna patnáctiletá Hannah seděla. Jakmile zbystřila Draca Malfoye, napnula se jako kšandy a ve tváři se jí odráželo čisté zděšení. Ano, Draco opravdu často naháněl hrůzu.

„Zdravím, Hannah," zašvitořil s úsměvem blonďatý mladík.

„C-co p-potřebuješ?" vypravila ze sebe vyděšeně.

„Pověz mi, Hannah," zopakoval znovu její jméno, aby jí dal najevo, že si ho opravdu pamatuje, „máš už někoho, s kým bys chtěla jít na Vločkový ples?"

Blonďatá dívka se zajíkla. „Ehm... zatím ne."

Draco kývnul směrem ke zmijozelskému stolu, kde seděl Matheo. „A řekni mi, líbil by se ti Matheo jako doprovod?"

„Ehm... no," změřila si ho mrzimorka pohledem. „Já ho ani pořádně neznám."

„To přeci vůbec nevadí!" prohlásil Draco. „Od toho takové společenské plesy jsou! Abys poznala různé bradavické studenty, které za normálních okolností jenom míjíš na chodbě!"