Chvíle štěstí | ✔️

15. kapitola | Lékouzelnice a žena v domácnosti

/červenec 1993/

Všechno v Malfoy Manor bylo ponuré. Narcissa Malfoyová si tohle velmi dobře uvědomovala, ale nechtěla to dát znát. Neměla přeci právo na názor, ne? Nic nevypadalo tak, jak si to ve své hlavě naplánovala. Před svatbou jí Lucius nadbíhal a obskakoval ji, ale to se s přibývajícím věkem změnilo.

Nemusela pracovat, a tak veškerý svůj čas investovala do Malfoy Manor a svého syna Draca. Dokud byl malý, neustále vyhledával její přítomnost a byl to její malý chlapeček. Jenže dva měsíce zpátky oslavil své třinácté narozeniny a mámu na každém rohu už přestal potřebovat. Narcissa si v ten moment začínala připadat zbytečná a bez užitku.

S Luciusem přestávala mít společná témata, a kromě Draca se s ním nedokázala bavit o ničem. Měla pocit, že potřebuje nového koníčka. Ale jakého? Všechno v domácnosti dělali skřítkové a na ní byla jen organizace. Když v ten moment přišla nečekaná zpráva, která změnila její život od základů.

,,Dneska chci opravdu slavnostní večeři!" vstoupila do kuchyně a tleskla. Na tváři jí zářil úsměv, což nebylo zase tolik běžné. ,,Sedm chodů!"

A tak Narcissa sestavila výborné menu, ze všech jídel, které Lucius miloval. Když se její manžel vrátil z obědu s ministrem kouzel, hned pochopil, že se děje něco speciálního, ale nic neříkal a čekal, až začne večeře. Když se tak stalo, všiml si úsměvu na tváři své manželky a skoro ho až znepokojil.

U stolu s ní neseděl sám, přítomni byli i Ellyson s Dracem, dokonce i Astrid se ukázala! Lucius se při pohledu na Astrid podivil, protože ona s nimi zásadně nejí. Ovšem, než nad tím začal víc přemýšlet, Narcissa zacinkala lžičkou o skleničku a vstala od stolu. ,,Prosím všechny o pozornost, mám pro vás novinku z mého života," nadechla se zhluboka. ,,Jsem ve druhém měsíci těhotenství!"

Luciuse tahle zpráva překvapila, opravdu dost. Jak je to vůbec možné? Tedy, Narcissa samozřejmě nebyla stará, bylo jí krásných třicet tři let, ale třináct let po narození Draca si myslel, že se dvojnásobným otcem už nestane. Tedy trojnásobným, připomněl si znovu Lucius, vždycky zapomeneš na Hestiu.

,,Merline, t-to je ale skvělá zpráva!" probudil se Lucius ze svého myšlenkového transu. Na malý moment nevěděl, co na tohle odpovědět, ale musí být šťastný, ne? Sice mu příští rok bude třicet let, ale to přeci není důvod, proč nemít radost. ,,Další člen rodiny Malfoyů, to je přeci skvělé!"

Astrid Blacková věděla, že lže. Nemá z jejich budoucího dítěte radost a už vůbec to není skvělé. Ale proč, přemýšlela Astrid. Vzpomněla si opět na rodinné tajemství, které si vyslechla skoro už před měsícem. Kvůli tomu pitomému tajemství zažila nejhorší chvíle jejího života, až měla vztek na Luciuse, který po této planetě chodil jako svobodný muž, a ještě si nevážil nově příchozího potomka.

V hlavě se jí míjela myšlenka, zda proti němu Mathea použít. Jednalo se sice o nečistou hru, ale v tuhle situaci ji svědomí nedráždilo. Lucius ani Abraxas nebyli z mužů, kterých by si vážila. Vlastně oběma pohrdala za všechny jejich činy, které ve svém životě stihli napáchat. Neuměla v tuto situaci odpouštět a nepříčilo se jí mu ublížit. Připadalo jí totiž, že si to zaslouží.

Na druhou stranu si vzpomněla na reakci Abraxase Malfoye, když zjistil, že Astrid ví o tom velikém rodinném tajemství. Jak by asi odměnil sám Lucius, kdyby si sebevědomě k němu nakráčela a pověděla mu o tom, jak moc mu může zamotat život. Jistě by vybouchl a sám merlin ví, jak moc by jí ublížil. V ten moment si svou pomstu rozmyslela a rozhodla se, že eso jménem Matheo Jones si schová na horší časy... až všechno půjde do háje.