Chvíle štěstí | ✔️

48. kapitola | Černá ovce, která ztratila své stádo

/leden 1994/

Andromeda Tonksová zrovna pekla narozeninový dort pro svou milovanou a jedinou dceru Nymfadoru. Za necelou hodinu měla přijet na rodinnou oslavu, aby mohla oslavit své dvacáté první narozeniny. Zbývalo jí už jen nazdobit poslední úpravy a umístit svíčky. Stále nedokázala uvěřit tomu, že už má čtyři roky dospělou dceru.

,,Tak co, Andy? Už to máš?" houkl Ted Tonks, když seběhl po schodech dolů do kuchyně a líbnul svou milovanou manželku. ,,No ovšem! Vypadá nádherně! Doře se bude moc líbit, to ti povídám!"

,,Neviděli jsme jí už více než měsíc," povzdechla si smutně. ,,Zajímá mě, s jakým účesem přijde tentokrát."

,,Jen jí nech, vždyť je mladá," zastal se své dcery hnědovlasý muž. ,,I když máš pravdu v tom, že ta zelenomodrá nevypadala úplně... normálně."

,,Určitě se jedná o nejvýstřednějšího bystrozora, kterého Británie má," hubovala Andromeda, načež si Ted vzal do ruky mísu se zbývajícím krémem a namáčel do něj prst, který následně olizoval.

,,Když ten tým vede Pošuk, myslím, že tam zapadne," uchechtl se pobaveně Mrzimor. ,,Ale stejně jsem na ni pyšný, že už v tak mladém věku se stala bystrozorkou. Musíme jí to říkat častěji, opravdu se jedná o špičkovou čarodějku."

Meda se na svého krémem upatlaného manžela usmála. ,,Jsi tak skvělý táta, Tede, nikdy mě to nepřestane udivovat," ocenila jeho otcovské schopnosti. ,,A máš pravdu, jakmile se Nymfadora objeví u dveřích, hned jí pochválíme. Myslím, že odvádí velice hrdinskou práci. I když paradoxně chytá členy mé rodiny, ze které jsem byla vyštípána."

,,Jen, ať je chytí," nakrčil bez většího zájmu Ted. ,,Tihle lidé nás málem rozdělili a to by byla katastrofa pyramidálních rozměrů."

,,Nikdo nás nerozdělí," obejmula ho a láskyplně si ho k sobě přitiskla. ,,Když jsem tě poznala, byla jsem neskutečný cynik bez ambicí na opravdovou lásku, ale ty mrzmorský jsi mi ukázal, že se nejedná je o výmysl básníků."

,,Já ti vždycky říkal, že to opravdu existuje," pousmál se Tonks. ,,Ale pokud lásku hledáš, nikdy ji nenajdeš. Objeví se vždycky, když se ti to nejméně hodí."

,,To je dobrá zákonitost," uchechtla Andy, ,,která bohužel platí."

,,Bohužel? Bohudík!" zvýšil až dotčeně tón. ,,Kdyby to bylo jednoduché, byla by to nuda!"

,,Jsi moc veliký romantik," ucukl Medě koutek a políbila ho. ,,Dojdi na půdu pro svíčky, takové ty, které nelze sfouknout, ať tu naší holku trochu provokujeme."

,,Už běžím," hvízdl Ted a vyběhl po schodech nahoru až do podkroví jejich domečku, aby tam našel ty speciální svíčky, pro které ho Andromeda poslala.

,,And can you feel the love tonight?
It is where we are
It's enough for this wide-eyed wanderer
That we've got this far
And can you feel the love tonight?
How it's laid to rest?
It's enough to make kings and vagabonds
Believe the very best!"

Andromeda milovala zpěv, už od raného věku. Často se ráda vracela pomocí vzpomínek do dob svého dětství do Black Manor na anglický venkov, když ten dům prosvětlila tím zvonivým dětským zpěvem, ke kterému se velmi často přidaly i její dvě sestřičky, jedna mladší a jedna starší.

Najednou se otevřely dveře, což Meda samozřejmě ihned zaslechla a mezitímco vyndavala z komody skleničky, houkla ke dveřím: ,,Doro! Nejsi tu nějak brzy? Vždycky chodíš alespoň o patnáct minut pozdě! Otoč se, ať nevidíš svůj dort před tím, než na něj táta dá svíčky!"