Chvíle štěstí | ✔️

87. kapitola | Zkušební doba

/leden 1995/

„Tak jaké bylo rande s mým nepokrevním bratříkem v Prasinkách?" vyzvídala Jamie Abbottová od své sestřenice Hannah, když se potkaly v mrzimorské společenské místnosti.

Špinavě blonďatá dívka zčervenala jako jablíčko. „Jsem hloupá a naivní, když se ti přiznám s tím, že mu začínám propadat?"

Rudovláska zavýskala a zatleskala. „Ty ses zamilovala!" zvolala radostně. „Pověz mi všechno. Každý detail. Slova od slova. Každý jeho úsměv."

Hannah sebou blaženě plácla do pohodlného křesla vedle krbu. „Vzal mě do Medového ráje a sám se vyptával! Víš, jaký jsem měla strach, že budu pořád mluvit jenom já a on bude odpovídat jednoslovně? Ale on se dovyptával a zajímal se o mě! A zaplatil za mě. Já jsem se prve zdráhala, ale on na tom trval. Takový gentleman. A nejlepší byl ten konec, když jsem se loučili. Asi čtyřkrát jsme se rozloučili, než jsem ho opatrně obejmula."

„Pro merlina!" reagovala Jamie s nadšením. „Řekni mi, prosím, že jste si dali pusu!"

Hannah přikývnula a nadšením málem vybouchla. „Když jsem se odtahovala z objetí, tak mi prsty zvedl bradu a políbil mě!" vyhrkla zasněně a dotkla se prsty svých rtů. „Pořád cítím ten tlak jeho rtů na těch mých."

„Ty jsi vážně zamilovaná!" prohlásila radostně zrzka. „Mám z tebe takovou radost! Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak moc jsem ráda, že jste se našli. Poslední dva roky jsem totiž měla pocit, že se Matheo sám v sobě ztrácí a nebyla jsem si jistá, jak vůbec vzal tu informaci, že má stejného otce jako Draco Malfoy. Ale teď jsi tady ty, která ho v případě nějakého výpadku vrátí zpátky na cestu dobra."

„Myslíš, že spolu teď... ehm... chodíme?" zeptala se nejistě blondýnka. „Rozloučili jsme se po těch pár polibcích, ale nijak jsme ji nevysvětlili."

Jamie svou starší sestřenici chytnula za ruku. „Klid," zastavila ji. „Určitě si to brzy vyjasníte."

Svou přesvědčivostí se Hannah uklidnila a vrátila se zpátky do své blaženosti z její první lásky. Dlouho ještě nedokázala myslet na nic jiného. „Já jsem tak šťastná, Jamie, to si ani představit nedokážeš."

***

Vánoce definitivně skončily stejně jako všechny kocoviny ze Silvestra. Existoval ovšem člověk, který jednu takovou kocovinu prožíval už od Vločkového plesu. Nejednalo se však o kocovinu z alkoholu, nýbrž morální kocovinu. A taková morální kocovina bývá většinou stokrát horší než ta z alkoholu.

Andrew Lupin se Anthonymu vyhýbal, kudy jenom mohl. Na kus pergamenu si sepsal, kdy Havraspár mívá jako hodiny a pečlivě dodržoval přesný opačný rozvrh, protože se opravdu netoužil dostat do situace, kdy bude muset čelit jeho přítomnosti.

Ve svém nitru však toužil udělat úplný opak. I v momentě, kdy mu při plese Tony navrhl možnost společného tance, kus něho chtělo jít a svobodně si s ním zatančit ten waltz, který trénovali. Jenže pokaždé takovou myšlenku zadupal do země.

Měl k takovému chování víc důvodů než dost, aby se podle toho choval. Zaprvé, nedokázal si vůbec srovnat své myšlenky a pocity točící se okolo Tonyho. Zadruhé, byl vlkodlak a každý měsíc se schovával v Chroptící chýši podle dohody s ředitelem Brumbálem. Zatřetí, nechtěl čelit takovému rozhodnutí.

Kdyby mu dal najevo, že mu není zcela lhostejný, jeho život by se tím od základů změnil. K lepšímu? To mu nikdo nedokázal zaručit. Štvala ho jedna záležitost; nevyslechl si Anthonyho část pravdy. Identifikuje se jako otevřený gay nebo snad bisexuál? Ví o tom jeho okolí či rodiče? A jaké plány s ním doopravdy měl, když mu opatrně při plese naznačil, že s ním chce tančit? Toužil s ním tančit, chodit nebo se jenom pomilovat v přístěnku na košťata?