Chvíle štěstí | ✔️

64. kapitola | Tvoje jméno tě nesvazuje

/květen 1994/

V Chroptící chýši najednou začala panovat pozitivní nálada. Všichni byli plní nadějí a očekávání, samozřejmě kromě Petera Pettigrewa. Ten z celé byl více než nervózní. Ovšem nechtěl se ještě vzdávat. Přeci už má dostatečnou praxi v tom, aby přežíral. Třeba jeden z nich udělá nějakou chybu a podaří se mu znovu uniknout.

,,Profesore Lupine, odvedeme ho na hrad?" nadhodila Hermiona starostlivě a Remus nechápavě pokýval hlavou.

,,Rone, ty musíš na ošetřovnu, okamžitě," zavelela Ava Abbottová, profesorka studia mudlů. ,,Pojď, pomohu ti."

A tak se po schodech dolů směrem k uličce vydala Hermiona s profesorem Lupinem, oba hůlkami mířili na Petera Pettigrewa. Hned za nimi kulhal Ron Weasley za pomoci rudovlasé profesorky. Několik desítek za nimi se vydala i Willow Pettigrewová s Harrym Potterem.

,,Merline, dnešní večer byl opravdu síla," oddechla si ztěžka blonďatá Zmijozelka. ,,Bude mi trvat snad měsíc, abych to celé pobrala."

Harry nevěřícně zkřivil pohled. ,,Proč jsi mi neřekla, že víš, kdo je tvůj táta?" konfrontoval ji. ,,Lhala jsi mi, Willow. Řekla jsi mi, že ti tvá máma nic neprozradila."

,,Bála jsem se tvé reakce, Harry," vysvětlovala mu dcera Arii a Reguluse. ,,Nechtěla jsem-"

,,Lhala jsi mi!" zopakoval silným hlasem mladý Potter. ,,Promiň, ale nemohu věřit někomu, kdo mi lhal!"

,,Je to kvůli tomu, že jsem ze Zmijozelu?!" vyjela po něm blondýnka. ,,Ty a ty tvoje předsudky!"

,,Pff!" ohrnul ret Harry. ,,To teda ne! Nedělej z toho něco, co není! Víš, co? Já tohle nemám zapotřebí! Rone! Profesorko Abbottová! Počkejte na mě, já vám pomohu!"

A takhle rychle skončilo přátelství Willow Pettigrewové a Harryho Pottera.

***

V Chroptící chýši zůstala už jen rodina Blackových, a samozřejmě Severus Snape v bezvědomí. ,,Co bude první věcí, kterou uděláte, až budete volní?" prolomila ticho jejich dcera s úsměvem na tváři.

Stefani Blacková se nad touhle otázkou pozastavila. ,,Hm, to vážně nevím," přemýšlela nahlas. ,,Pravděpodobně se zastavíme ve Whitby. Co říkáš, Siriusi?"

,,Souhlasím," přisvědčil Tichošlápek, ,,ale poté odcestujeme do Eilean Donan, kde začneme budovat naše panství."

,,Eilean Donan?" přivřela nechápavě oči Viola.

,,To je ten zámek, kam mě tvůj táta unesl," zazubila se Stefani pobaveně. ,,Už tenkrát jsme si říkali, že tam odjedeme a uděláme z toho náš nový domov. Vím sice, že domov náš domov vedle Greenwich parku má bez pochyb své kouzlo, ale myslím, že potřebujeme čas jako rodina."

,,Myslím, že bychom mohli pozvat Harryho," navrhl Sirius. ,,Jsem přeci jenom jeho opatrovník a kmotr, který se o něj měl postarat už dávno."

,,Tak mu to navrhni," pokrčila rameny Stefani. ,,Ten zámek je veliký dost. A alespoň přiloží ruku k dílu."

,,Pojďte na mou hruď, ženy moje," zasmál se Black, roztáhl své paže a čekal, až se k němu přitisknou. Když se tak stalo, obejmul je tak pevně, že je dokonce i trochu přidusil. ,,Jsem tak neskutečně vděčný, že tu dnes s vámi mohu stát a plánovat naši společnou budoucnost."

Viola se zhluboka nadechla a její kroky směřovaly ke dveřím. ,,Tak do ní pojďme vkročit."

***