Chvíle štěstí | ✔️

52. kapitola | Naya Malfoyová

/únor 1994/

Narcissa Malfoyová nebyla při svým smyslech. Svět se okolo ní točil už jen proto, kolik lektvarů do ní Hestia Jonesová nalila. Chtěla hrozně moc bojovat, ale nedokázala. Cítila se paralyzovaná. Každá sekunda a každý špatný pohyb přeci může její dceru zabít. Ovlivní život své malé holčičky ona nebo je všechno v rukách Hestii a zdravotních sestřiček?

Ne, ne, ne, nesmí zodpovědnost přenášet na nebohou Hestiu. I když se stane cokoliv, není to její chyba. Kdyby jen Lucius ovládl svůj vztek, nic z toho by teď neřešila. Určitě to nebyla chyba Hestii. I přesto měla pocit, že každou chvíli omdlí. Celý proces jí vyčerpával, ale ona se stále pokoušela vzpírat té nesnesitelné bolesti, která ji svírala po celém jejím těle.

,,Bojuj, Narcisso, bojuj."

Zaslechla tato slova, ale potlačeně a polohlasně. Měla pocit, že má zalehlé uši. Každý její smysl byl potlačen a upozaděn. Zatnula zuby a vkládala svou veškerou energii do boje. Musí to zvládnout, prostě musí. Její život se za poslední dva měsíce obrátil vzhůru nohama, ona potřebuje trochu klidu a štěstí. Alespoň trochu.

,,To zvládneš, Cisso, to zvládneš."

Za dveřmi stála Minerva McGonagallová, přecházela z místa na místo. Vlastně pořád dokola opakovala stejné kroky a nervózně si kousala nehty. Tento otravný zlozvyk ji doběhl pokaždé, když se nacházela v nějaké složité životní situaci. Ovšem zaslechla nějaký zvuk z ordinace, ale nikdy nedokázala odhadnout, zda je to křik v dobrém či špatném slova smyslu.

Každou chvíli doufala, že se ozve dětský pláč Nayi Malfoyové, která se měla narodit až za necelé dva měsíce. I samotná Minerva měla tendenci sama sebe vinit. Kdyby ji nenechala samotnou s Luciusem Malfoyem, všechno mohlo být jinak. Nestačilo jí nic jiného, než doufat v nejlepší. Nic jiného než naděje jí v tuhle chvíli nezbývalo.

Snad ji do nemocnice nepřinesla moc pozdě na to, aby to přežila Narcissa i její dcera. Cítila spoustu emocí. Vztek, zášť i smutek. Jak se má prostý člověk v těch emocích vyznat? Posadila se na nepohodlnou židli v chodbě nemocnice U svatého Munga a vložila si svou hlavu do dlaní. Zavřela oči jen na chvíli, aby se jí povedlo uniknout z tohoto krutého světa.

Jak něco takového jen mohl Lucius Malfoy udělat? Zmlátit a zbít svou vlastní manželku, když vezmeme v potaz fakt, že nosí jeho dítě. I kdyby nenosila jeho dítě, a i kdyby nebyla těhotná, takové násilí si přeci nemůže dovolit. Fascinovalo jí, že se tomu pořád diví. Lucius Malfoy je typ takového člověka a nic ho nezmění.

Hestie Jonesové se konečně podařilo otevřít Narcissy tělo, aby měla přístup k její dceři. Vytáhla miminko z dělohy, nechala jednu ze sester, aby jí přestřihla pupeční šňůru a držela miminko vzhůru nohama. Pot se jí vlil do tváře v momentě, kdy i po pár pokusech malá Naya Malfoyová nezačala brečet ani nijak reagovat na okolní svět.

Zkoušela další a další metody, jak novorozené děti přivést k životu, ale každým nezdařilým pokusem začínala být zoufalejší a zoufalejší. Slzy jí štípaly v očích a pomalu začínala ztrácet naději. Popotáhla, otřásla se a pokusy opakovala. Tohle zvládne, musí. Přivedla na svět už tolik dětí. Zachránila malou Jamie Abbottovou za mnohem horších podmínek.

,,Žij, žij, žij," zachraptěla Hestia zoufale, když se pokoušela nastartovat srdíčko malé Nayi Malfoyové. ,,Prosím..."

Všechno viděla černě, už pět minut selhávala. Nechtěla to vzdát, nemohla zklamat Narcissu. Dlužila jí toho tolik, že jí neřekla o její aférce s Luciusem a Matheovi. Tohle přeci musí zvládnout, musí zachránit život její dceři. Ruce se jí začaly třást, poodstoupila o krok dál od pultu a chtěla věřit tomu, že tohle celé je jedna veliká noční můra.