Chvíle štěstí | ✔️

33. kapitola | Je to pěkné individuum, tenhle Sirius Black

/listopad 1993/

Dnešní večeři si všichni studenti náramně užili. Patřilo to k samotnému kouzlu Bradavic, tohle dokonalé jídlo! Studenti třetích ročníků tenhle víkend měli poprvé povoleno se podívat do Prasinek, kde se většina z nich přecpala sladkostmi z Medového ráje, ale všichni si rádi na večeři ještě přidali.

,,Merline, tenhle den si budu ještě sakra dlouho pamatovat!" prohlásil Seamus Finnigan. ,,Můj žaludek a jazyk zažily takový veliký orgasmus!"

,,Seamusi, ty jsi prase!" prohlásil jeho nejlepší kamarád Dean Thomas, také student třetího ročníku, jenž chodil do Nebelvíru.

,,No co! Má pravdu!" bránil svého kamaráda Andrew Lupin. ,,Ta cukrová vata, jak se rozplývala na jazyku, mohl bych ji jíst od rána do večera, na to klidně budu přísahat!"

,,Už, abychom mohli ke Třem košťatům!" pokračoval ve svém chvalozpěvu mladý Finnigan. ,,Madame Rosmeta točí ten nejlepší máslový ležák v Británii!"

,,Až bude moct Seamus legálně pít Máslový ležák, McGonagallová se z něj zblázní," popichoval svého kamaráda Dean.

,,To těch výbuchů bude dvakrát víc!" připojil ještě Andrew, ale Seamus se nenechal zastrašit.

,,Vždyť byste se, pánové, beze mě na těch hodinách nudili!" obrátil jejich popichování k vlastním benefitům.

,,To je zase pravda," odpověděl uznale Dean a zvedl se od stolu. ,,Musím na kolej, nemám ještě tu esej pro Hagrida na tlustočervy."

,,Taky půjdu," souhlasil Andrew. ,,Už si připadám jako sud, teď nebudu muset tři dni jíst."

,,Já mám asi místo žaludku černou díru," zazubil se Seamus, ale také se zvedl a společně se svými přáteli opustil Velkou síň a začal zdolávat schody směrem k Nebelvírské věži. Když už si mysleli, že je čeká ta krásná měkoučká postel, zjistili, že před Buclatou dámou stojí celý zástup nebelvírských studentů, kteří na něco čekají.

,,Proč nikdo nejde dovnitř?" ozval se znuděný hlas Rona Weasleyho, který vedle trojice přátel stál. Ovšem poté se situace rozohnila, když se na schodech objevil nejstarší Weasley, který v Bradavicích studoval, tedy Percy Weasley.

,,Nechte mě projít, prosím!" prohlašoval třetí nejstarší Weasley a dlaní si kryl svůj primuský odznak, který měl připnutý na hábitu. ,,Já jsem primus! Nechte mě projít! To jste všichni naráz zapomněli heslo, nebo co se tady děje? Dovolíte, já jsem primus!"

,,My víme, Percy, my víme!" zařval na něj Seamus nerudně, když pozoroval toho zrzavého mladíka, jak důležitě se tváří. V duchu děkoval merlinovi za to, že tohle je poslední ročník, který s nimi Percy v Bradavicích stráví.

,,Sežeňte někdo profesora Brumbála!" zavelel Percy Weasley, když zhodnotil problém. V davu nebelvírských se začal šířit šepot, když v ten moment se na schodišti objevil i samotný ředitel, díky kterému nastalo najednou hrobového ticho.

,,U merlinových vousů," hlesl zděšeně Brumbál. ,,Musíme ji najít! Buclatá dáma zmizela! Minervo, buď prosím tak laskava, zajdi okamžitě za panem Filchem a pověz mu, aby prohledal všechny obrazy-"

,,Tak to vám přeji hodně štěstí," hvízdl posměšně Protiva, uličnické bradavické strašidlo, které tropilo jen samé neplechy.

,,Co tím myslíš, Protivo?" zeptal se Brumbál, kterého Protiva bral jako autoritu. Z něho si vtípky nedovolil dělat, takže mu po pravdě odpověděl.

,,Ona se stydí, vaše ředitelnosti," ušklíbl se Protiva. ,,Nechce, aby ji někdo viděl. Je příšerně zřízená. Já ji viděl, když probíhala jednou krajinkou nahoře ve čtvrtém poschodí, pane, kličkovala mezi stromy. Plakala, až srdce usedalo."