Chvíle štěstí | ✔️

41. kapitola | Ty jsi ale pěkný trouba

/prosinec 1993/

Willow Pettigrewová seděla ve společenské místnosti a prováděla údržbu svého koštěte. Jednalo se o její velice oblíbenou činnost, starání se o své koště ji vlastně uklidňovalo. Každá součást famfrpálu ji evokovala Luda Pytlouna, jejího nevlastního otce, se kterým páchala všechny ty lumpárny.

I když byly vánoční prázdniny, domů neodjela. Její otčím jí slíbil nové koště, když nepřijede. Původně to myslel z vtipu, ale blonďatá dívka to vzala smrtelně vážně a odpověděla mu, že to bere. Ludo jí tedy přislíbil, že jí nové koště vyhraje v kartách. Najednou se ovšem ve společenské místnosti objevil její spolužák z Nebelvírské koleje.

,,Ty jsi Willow, že? Willow Pettigrewová," přišel k ní černovlasý mladík a trochu nervózně se posadil do křesla vedle ní. ,,Střelkyně Zmijozelu?"

,,Ano," odpověděla mu skepticky Willow. ,,Jdeš vyzvídat strategii našeho famfrpálového týmu, Pottere?"

Harry Potter se po téhle větě necítil o nic lépe, ale nemohl se vzdát jenom kvůli tomu, že tahle Zmijozelka je nepříjemná. ,,Hele, myslím, že bys mi mohla pomoct s pátráním," nadechl se zhluboka student třetího ročníku. ,,Víš, není tvůj táta náhodou Peter Pettigrew? Tedy byl... promiň, vím, že je po smrti."

,,Za prvé, pátrání?" pozvedl nechápavě oči. ,,Co si myslíš, že děláš? Jsem snad nějaký Sherlock Holmes a já nějaký Watson?"

,,Dělal jsem za své studium v Bradavicích už horší věci," mávl nad tím rukou Harry. ,,Je Peter Pettigrew tvůj otec?"

Willow zakroutila hlavou. ,,Pominu fakt, že jsi drzý jako opice," zhodnotila jeho chování. ,,Ale ne, Peter Pettigrew není můj táta, ale strejda."

,,Strejda?" svraštěl obočí brýlatý chlapec.

,,Ano, bratr mé mámy to byl," vysvětlila mu Willow. ,,Zemřel v Kouzelnické válce, stejně jako moje babička s dědečkem a pravděpodobně i můj táta."

,,Můj táta a tvůj strejda byli podle všeho nejlepší přátelé," odhalil jí Harry. ,,Slyšel jsem to... no... neslyšel jsem to za úplně pěkných podmínek. Povídali si to Popletal, McGonagallová, Hagrid a madame Rosmeta."

,,V čem je to relevantní?" nechápala stále blondýnka. ,,Co mi tím chceš říct?"

,,Je to důležité, protože jejich další nejlepší přítel byl Sirius Black," odhalil jí polohlasně a v ten moment Willow přeběhl mráz po zádech. ,,Profesorka McGonagallová mi říkala, že Sirius Black je dokonce i můj kmotr. Navíc zmiňovala, že může za smrt tvého strýčka."

,,To vím," přikývla. ,,Moje máma vždycky o Blackovi mluvila jen se samými negacemi. Zmiňovala, že za Peterovu smrt může Sirius Black, ale nikdy neříkala, že to byl jeho nejlepší kamarád."

,,Pravděpodobně to neví nikdo," pověděl jí Harry a v tu chvíli blonďatou Zmijozelku něco napadlo.

,,Kromě jedné osoby," nadechla se zhluboka. ,,Violy Scamanderové."

***

Jak Cedric Diggory slíbil, tak také učinil. Poprosil svého jiného kamaráda z Mrzimoru, aby u něj mohl přespat, když měl na pokoji postel navíc. Přál svému nejlepšímu kamarádovi Rolfovi Scamanderovi jen to nejlepší a doufal, že mu jeho první noc s Lucretií Blackovou vyjde nejdéle, jak je jen možné.

Ovšem zdaleka se nedokázal vyrovnat nervozitě, kterou pociťoval Rolf Scamander. Dnešní noc pro něj měla neskutečně speciální význam hned ze dvou důvodů. Za prvé, jednalo se o noc s Lu a za druhé, jednalo se o jeho první noc vůbec. Trochu se obával toho, aby se před svou holkou neztrapnil.

Merline, před jeho holkou. Uvědomil si, jak zvláštně, ale zároveň velkolepě to zní. Počítal s ní jako s jeho holkou, alespoň jí takhle oslovoval, když o ní mluvil před ostatními. Dokonce napsal dopis i svému tátovi, kde mu tuhle radostnou novinku oznámil. Hrozně se mu líbilo, jak to znělo. Jeho holka.

Na druhou stranu tu byla Lucretia, která si z dnešní noci moc veliké nervy nedělala. Přeci jen, nebyla to ani zdaleka její první noc a mohla objektivně říct, že nějaké triky za ten čas pochytila. Byla si stoprocentně jistá, že se jedná o Rolfovu první noc, minimálně se tak choval. Ovšem ani to ji nemohlo zastrašit.

Lucretia postávala před vstupem do Mrzimorské koleje a doufala, že neudělá žádný špatný krok a nevylije se na ní odnikud žádný ocet, před kterým jí varoval už Rolf předem. Pohlédla na své stříbrné hodinky a zpozorovala, že už rafička doputovala k půl deváté večerní. Najednou se víko největšího sudu otevřelo a v něm stál Rolf Scamander.

Jako vždycky se mu na tváři držel ten zubatý úsměv plný štěstí. Lucretia ho snad ještě neviděla bez něj. Pravdou bylo, že Rolf se usmíval pokaždé, když mladou blondýnku pozoroval. Pouhý pohled na ní ho fascinoval a zbožňoval každou sekundu s ní strávenou. ,,Dobrý večer, neznámá. Přišla ses vloupat do Mrzimoru?" zeptal se jí na oko tajemně a ona se rozesmála.

,,Dobrý večer, mladý pane," zopakovala po jeho vzoru. ,,Myslíte si, že bych se práskla, kdybych něco takového měla v plánu?"

,,Že vypadáte tak překrásně, pustím vás dovnitř," mrkl na ni Rolf a ustoupil z vchodu do koleje. Lucretii ten mladík bavil. Sice jeho humor velice často působil potrhle a často ho nedokázala úplně pochopit, ale bavil ji. Následovala ho chodbou do mrzimorské společenské místnosti a rozhlížela se po koleji.

Musela hned na první dobrou uznat jedno; Mrzimor na ni působil mnohem příjemnější atmosférou než Zmijozel. Oheň v krbu hořel na plno, jak to o Vánocích bývá. Ale mrzimorskou společenku zdobilo dubové dřevo se všude přítomnou žlutou barvou. To se samozřejmě se zelenou nemohlo nikdy srovnávat.

,,Tady po schodech nahoru," navedl ji černovlasý mladík doprava, kde mělo ložnice pánské osazenstvo. ,,Nebo se snad chceš kochat naší společenskou místností? Abys mohla uznat, že ji máme nejhezčí?"

,,V tuhle chvíli to ráda uznám," přisvědčila s úsměvem Lucretia a pokračovala po schodech nahoru po stopách Rolfa. Mladý Scamander otevřel první dveře a uhnul z prahu, aby mohla blondýnka dovnitř. Když vstoupila dovnitř, málem jí úžasem spadla brada. ,,Jak se ti to povedlo?"

,,Trochu jsem kouzlil," pokrčil rameny Rolf při pohledu na začarovaný strop, který vypadal úplně přesně jako ten ve Velké síni. ,,Vzhledem k tomu, že jsi Blacková a na tvém levém boku se nachází hvězda... přišlo mi symbolické, aby ses na ně mohla dívat i dneska večer."

,,To je neskutečně milé, Rolfe, vážně moc," vydechla ohromeně. ,,Takové gesto... to pro mě ještě nikdo neudělal."

Lucretia opravdu nelhala. Většina chlapeckých ložnic, které stačila za svůj krátký život navštívit, byla špinavá, nepořádná a často i smradlavá. Pokaždé, když takovou ložnici navštívila, nebyla úplně při smyslech a její hladina alkoholu v krvi nebyla vždycky nízká. Ovšem tohle pro ní ještě nikdo nikdy neudělal.

,,Musím tě přeci něčím ohromit," ucukl mu levý koutek a nervózně přešlápl z nohy na nohu. ,,Aby sis mě pamatovala alespoň trochu pozitivně, když úplně nezazářím."

,,Ty jsi ale pěkný trouba," zavrtěla nad ním hloupě hlavou s uchechtnutím, obejmula ho okolo krku a začala ho líbat. Samozřejmě Cedric Diggory nevyklidil pole proto to, aby se ti dva jen líbali. Velice brzy se jejich oblečení povalovalo po zemi a oni dva se nazí uvelebili v posteli.

Lucretia se položila na záda, protože mohla pozorovat ty krásně jasné hvězdy. Rolf se nad ní nahnul a pokoušel se proniknout do jejího těla, aby mohli splynout v jeden celek. Chvíli mu trvalo, než si osvojil jisté techniky, ale Lucretia se postarala o to, aby jeho nervozita nezničila tu překrásnou atmosféru noční oblohy.

Následně už dělal jenom to, co mu slepě radil Cedric s dvojčaty. Samozřejmě ti tři sexu rozuměli jako koza petrželi, ale přeci jen některé jejich rady fungovaly. Rolf si svoje poprvé užil opravdu dosyta, a když odpadl vedle své holky, cítil se nepopsatelně šťastný. Všemožné hormony cítil ve svém těle a s radostí vedle ní oddechoval.

Natáhl rukou, aby se k němu mohla blondýnka schoulit, a když se k němu přivinula, zašeptal jí do ucha: ,,Miluji tě."