Chvíle štěstí | ✔️

14. kapitola | Zapomenuté vzpomínky

/červenec 1993/

,,Měsíc už za malý moment vyjde," oznámila Hestia Jonesová Remusovi a Andrewovi, kteří už byli přikovaní ve sklepě domova, kde bydleli už skoro dvanáct let. ,,Budu za těmito dveřmi a postarám se o to, abyste byli v pořádku."

,,Hestio, tohle opravdu nemusíš dělat," vypravil ze sebe Remus, celý politý potem, který věděl, že už to brzy přijde. ,,Vyspi se pořádně, zítra máš sněmu u svatého Munga."

,,Ne, já vám pomohu," odvětila rozhodnutě černovlasá žena. ,,Dříve tu s vámi úplňky trávila Stefani, ale ta je teď merlin-ví-kde a já vás nenechám ve štychu."

,,Prosím tě, pošli Brumbálovi sovu, že v září půjdu učit do Bradavic," požádal svou nejlepší kamarádku starší Lupin.

,,Počkat, cože?" vyhrkla Hestia. ,,Tobě Brumbál nabídl místo učitele v Bradavicích? Merline, vždyť to je úžasné!"

,,Ano, nabídl," přisvědčil Remus a tušil, že už moc dlouho v podobě člověka nevydrží. ,,Nabídl mi, že mi Snape bude vařit ten vlkodlačí lektvar. Mě i Andymu."

,,Zvládnete to kluci, já tomu věřím," naznačila jim, že jim drží palce a zavřela za nimi dveře, ve kterých byly zabudované mříže, aby na ně viděla. Obdivovala Remuse i Andrewa za každý úplněk, který takhle museli strávit. Neměla ponětí, kde se Stefani nachází a musela věřit tomu, že schválně nenechává tyhle dva trpět.

Remus skrz okno viděl, jak za obzorem vychází měsíc ve svém plném cyklu. ,,Andy, Andy, podívej se na mě," zavzdychal bolestně Remus. ,,Buď silný, synku, buď silný. A mysli na pevné body, mysli na mámu."

I on to tak měl. I po těch dvanácti letech myslel na svou milovanou Irene Kowalski, kterou později učinil Irene Lupinovou. Pravdou bylo, že se s emocemi naučil za ta léta pracovat a miloval ji, ale nebolelo ho to. Neměl na krajíčku pokaždé, když někdo vyslovil její jméno a lásku k ní využíval jako dobrou a zdravou věc.

Když se jeho tělo začal měnit v krvelačnou zrůdu, pokoušel si v mysli zachovat tu šťastnou vzpomínku na jeho zesnulou manželku Irene. Na její překrásně obyčejné špinavě blonďaté vlasy, nikdy nemizící šťastný úsměv a pozitivní hlas, který ho dokázal potěšit i v těch nejtěžších chvílích.

,,Zůstaneme pohromadě," ujistila ho dívka s špinavě blonďatými vlasy, ,,jasné? Všichni nakonec budeme šediví, přežijeme tuhle příšernou válku a budeme všechno vyprávět našem vnoučatům. Sirius bude dávat rady o vztazích. Stefani bude mít svoji ZOO. Hestia bude rodinná lékouzelnice, díky které budeme mít skvělou zdravotní péči, takže budeme žít nechutně dlouho. Z Petera bude nějaký komik, kterého si budou platit na svatbách či narozeninových oslavách. Lily a James budou pro naše vnoučata superhrdinové, co pochytali všechny záporáky. Ava bude ta nejlepší bojovnice za práva mudlů, takže bude i na těch kartičkách z čokoládových žabek. A ty budeš důkazem, že vlkodlaci nejsou monstra."

,,A co ty?" ucukl mu koutek při pomyšlení na všechny ty věci, které právě Irene vypustila z úst. Při jejím vyprávění mu skoro až ukápla slza, jak krásné to bylo. Být starým a šedivým dědečkem s rádiovkou a papučemi v houpacím křesle, vyprávějící svým vnoučatům historky z jeho mladí, to si přesně přál.

Kowalski pokrčila rameny. ,,To závisí na tom, čí Violu porodí Stefani za pár dní," odvětila upřímně a Remus si uvědomil, jak tohle celé není pro Irene fér. Je do něj zamilovaná, i přestože je všechno tak komplikované.

,,Díky ti za tvou vytrvalost," vypravil ze sebe hnědovlasý mladík, protože si uvědomil, jak málo jí děkuje. ,,Není ode mne fér tě žádat, abys čekala na ten verdikt. Zasloužíš si někoho, kdo nebude v takové situaci."