Chvíle štěstí | ✔️

78. kapitola | Odhalení Ohnivého poháru

/říjen 1994/

Všichni studenti byli naprosto odvaření odpoledne, když do Bradavic dorazili dvě nové školy, o kterých bradavičtí studenti slyšeli jen a pouze z vyprávění. Všichni se neskutečně těšili na večerní hodokvas, kde se francouzští studenti z Krásnohůlek a bulharští studenti z Kruvalu představí. Všichni moc dobře věděli, že tenhle rok bude bez pochyb nezapomenutelný.

,,Alice je naprosto úžasná!" básnil u stolu Rolf Scamander o černovlasé dívce z o rok nižšího ročníku, se kterou se dal do řeči v knihovně několik dní zpátky.

,,A kde jsi k ní přišel ještě jednou?" zajímalo Cedrica Diggoryho a hladově pozoroval prázdný jídelní stůl ve Velké síni.

,,Alice po něm okukovala v knihovně, když jsme tam ještě s Fredem psali do esej pro Snapea," vysvětlila za něj Viola. ,,Od té doby očividně neuslyšíme o ničem jiném."

,,Sklapni, já jsem šťastný," zpražil ji na oko uraženě, ale Viola rozhodně jeho neustálý úsměv na tváři neměla v úmyslu kritizovat. Ba naopak, měla neskutečnou radost, že se Rolf konečně přenesl přes ten silvestrovský incident s Lucretií Blackovou, který na něj dost dolehl.

,,U mě s Cho to vypadá též velice nadějně," zazubil se optimisticky Cedric a zamrkal na černovlasou dívku. ,,Takže Violo, kterého kruvalského studenta ti dohodíme?"

,,Žádného kruvalského studenta nechci," zabručela. ,,Od toho zklamání s Nikem nechci žádného chlapa ani vidět. Dávám si oficiálně celibát až do odvolání a když bude nejhůře, koupím si kočku."

Oba její mrzimorští přátelé a spolužáci se jejímu výroku zasmáli. ,,Jojo, celibát," uchechtl se Diggory pobaveně. ,,Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží."

,,Náhodou, já jsem s tebou, sestřenice moje drahá," ukázal jí Rolf svou podporu. ,,Zasloužíš si někoho mnohem lepšího než toho upíra."

V ten moment se ozval hlas ředitele Bradavic, který si samozřejmě jako vždycky získal od svých studentů veškerou pozornost. „Dobrý večer vám všem, dámy a pánové, duchové – a zejména vám, milí hosté," začal Brumbál a obdařil studenty ze zahraničních škol zářivým úsměvem. Je mi nesmírným potěšením uvítat vás v Bradavicích. Doufám a věřím, že v následujících měsících, které u nás prožijete, se tady budete cítit dobře a příjemně."

Viola si pozorně prohlížela dva ředitele kouzelnických škol, madame Maxime a Karkarova. Bez pochyb se jednalo o velmi výstřední kusy, které si určitě černovláska s nikým jiným nesplete. „Turnaj tří škol bude oficiálně zahájen na závěr dnešní slavnosti," řekl Brumbál. „Nyní si vás všechny dovoluji pozvat, abyste jedli a pili a cítili se jako doma!"

Začal slavnostní hodokvas, který byl složený z národních jídel Francie a Bulharska. Ať už se jednalo o Boeuf bourguignon, Cassoulet, Coq au vin, Cuisses de grenouille, Matelote d'anguille nebo jiná francouzská jídla, jejíž názvy bradavičtí studenti velmi rádi komolili.

,,To jsou nám speciality," uchechtl se George Weasley u vedlejší stolu při pohledu na jídlo na stole, které mu nebylo zase tolik známo. ,,Hned si vážím domova, Frede."

Večeře pokračovala v poklidu dále, někteří se dnes večer najedli více a někteří méně, protože se neodvážili vyzkoušet Cuisses de grenouille, což se ukázalo býti žabími stehýnky. Spousta studentů na první pohled nepoznalo, že se jedná o žabí stehýnka a pro jejich chuť po kuřecím masu je zdlábly bez většího upejpání.

„Nastává velká chvíle," řekl Brumbál a usmál se na moře tváří, které k němu vzhlížely. „Za okamžik bude zahájen turnaj tří kouzelnických škol. Rád bych ještě řekl několik slov na vysvětlenou, než přineseme truhlu abych objasnil pravidla, jimiž se letos budeme řídit. Napřed však dovolte, abych těm, kteří je neznají, představil pana Bartemiuse Skrka, vedoucího odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci."

Postarší muž se zvedl ze své židle a s úsměvem se mírně uklonil. Willow Pettigrewová ovšem pozornost věnovala pánovi, který seděl vedle Bartemiuse Skrka. Jednalo se totiž o Luda Pytlouna, jejího nevlastního tátu. Máma jí psala ve svém dopise, že Ludo letos bude v Bradavicích velmi často a po ukončení své famfrpálové kariéry u Wimbournských vos mu bylo nabídnuto místo vedoucího odboru kouzelných her a sportů.

Willow z něj měla radost, protože se z něj nestal nezaměstnaný člověk, čehož se zprvu bála. Nechtěla, aby se z odrážeče stal gaučák, který bude jen holdovat waflím její mámy a bude čekat, že ho bude živit ona.

„A pana Luda Pytlouna, vedoucího odboru kouzelných her a sportů." Pytloun sklidil mnohem hlasitější potlesk než Skrk, možná proto, že v minulosti proslul jakoodrážeč, nebo prostě jen proto, že vypadal mnohem sympatičtěji. Willow moc dobře věděla, že i přes své mouchy má Ludo svůj neodmyslitelný šarm, který mu ani ubíhající léta nesebraly. Na něco mámu sbalit musel, pomyslela si blonďatá dívka.

„Pan Pytloun a pan Skrk během posledních několika měsíců neúnavně pracovali, aby turnajtří kouzelnických škol připravili," pokračoval Brumbál, „a teď spolu se mnou, profesorem Karkarovem a madame Maxime zasednou v porotě, která bude hodnotit výkony šampiónů." Při slově šampióni studenti očividně zpozorněli. Brumbál si nejspíš všiml, jak nápadně zmlkli, protože se usmál a řekl: „Buďte tak laskav, pane Filchi, a přineste tu truhlu."

Školník Filch velmi komicky nesl tajemnou truhlu, která na něj očividně byla velmi těžká, čemuž se pár francouzských studentek zachichotalo. Brumbál se tím ovšem nenechal vyrušit a pokračoval. „Pan Skrk a pan Pytloun se už seznámili s pokyny k úkolům, které na šampióny letos čekají," vysvětloval Brumbál, zatímco Filch skříňku opatrně položil před něj na stůl, „a přijali potřebná opatření k tomu, aby každý úkol řádně zajistili. Půjde o tři úkoly, jejichž plnění bude rozloženo do celého školního roku a které prověří schopnosti šampiónů v mnoha různých ohledech... jejich kouzelnickou zdatnost – jejich odvahu – umění logické dedukce – a samozřejmě, jejich schopnost čelit nebezpečí."

Při posledním slově zavládlo ve Velké síni dokonalé ticho. „Všichni víte, že v turnaji se utkají tři šampióni," pokračoval Brumbál klidně, „po jednom z každé účastnické školy. Budou hodnoceni podle toho, jak splní každý ze tří úkolů turnaje, a šampión, který bude mít po třetím úkolu nejvíc bodů, získá Pohár tří kouzelníků. Šampióny vybere nestranný soudce – Ohnivý pohár!"

Brumbál vytáhl hůlku a třikrát s ní poklepal na truhlu. Víko se s hlasitým zaskřípáním pomalu otevřelo. Ředitel sáhl dovnitř a vytáhl velký, nahrubo vyřezaný dřevěný pohár, kterýby nevzbudil ani tu nejmenší pozornost, kdyby nebyl až po okraj plný tančících modrobílých plamínků. Brumbál zase truhlu zavřel a pohár postavil opatrně na ni, aby ho všichni ve Velké sínizřetelně viděli. „Každý, kdo se chce ucházet o to, aby se stal šampiónem, musí na kousek pergamenu čitelně napsat své jméno a školu a vhodit pergamen do Poháru."

Viola se po očku podívala na svého nejlepšího kamaráda Cedrica Diggoryho, kterému se snad při odhalení Poháru zastavil dech. Pozorovala, s jakým nadšením hltá každé Brumbálovo slovo a teď už neměla pochyb, že své jméno do Poháru hodí. Očividně ho celá věc velmi fascinovala.

„Uchazeči mají čtyřiadvacet hodin na to, aby se přihlásili. Zítra, v předvečer Všech svatých, vydá Pohár jména tří uchazečů, o nichž usoudí, že jsou nejvíc hodni toho, aby za svou školu soutěžili.Pohár ještě dnes večer postavíme do vstupní síně, aby k němu měli volný přístup všichni, kdo se budou chtít přihlásit. Avšak abychom zajistili, že žádný nezletilý student nepodlehne pokušení," pokračoval Brumbál, „vyznačím kolem Poháru, jakmile jej ve vstupní síni umístíme, Věkovou hranici, kterou nedokáže překročit nikdo, komu ještě nebylo sedmnáct. Závěrem bych chtěl zdůraznit všem, kdo se chtějí zúčastnit, že přihlášky do turnaje nelze podávat lehkovážně. Ten, koho Ohnivý pohár vybere, je coby šampión povinen projít turnajem až do konce. Ve chvíli, kdy do Poháru vložíte své jméno, uzavíráte kouzelnousmlouvu, která je závazná. Jakmile se někdo stane šampiónem, nemůže už couvnout. Než tedy vhodíte do Poháru své jméno, musíte si být bezvýhradně jistí svým úmyslem soutěžit. A teď je myslím čas jít na kutě. Přeji vám všem dobrou noc."