Chvíle štěstí | ✔️

36. kapitola | Ublížené káčátko

/prosinec 1993/

Matheo Jones ležel na posteli u své nejlepší kamarádky Lucretie v pokoji a prohlížel si ji, jak si na sebe zkoušela nejrůznější oblečení. Opravdu byl překvapený, že se chystá jít na rande s Rolfem Scamanderem, jeho skoro nevlastním bratrem. ,,Vážně se tohle koná?" pozvedl pochybně obočí. ,,Já myslel, že ty nerandíš, Lucretio Blacková."

Blondýnka se na něj ušklíbla. ,,Mluvil tak moc, že jsem zkrátka nemohla říct ne," bránila svoje rozhodnutí. ,,Hele, možná je načase, abych začala přemýšlet trochu i na něco vážnějšího."

Jones vytřeštil oči. ,,Merline, co s tebou Rolf v tom Sovinci provedl?" vyhrkl Zmijozel. ,,Moment, mám začít plánovat svatbu, Lu? Protože už to vypadá docela vážně..."

,,Hej!" křikla po něm dívka a hodila po něm první polštář, který se jí dostal pod ruce. ,,Žádná svatba nebude, jasné? Je to jenom experiment, zda jsem připravená na něco, čemu se říká... vztah."

,,Vypadáš celkem nervózně, když si zkoušíš už páté tričko," pozvedl obočí Matheo šťouravě. ,,Čeho se tak bojíš? Všichni kluci se za tebou otáčejí a navíc... Rolf tě bude chtít i rozespalou, nenamalovanou a rozcuchanou."

,,To mě právě děsí, chápeš?" pohlédla na něj. ,,On se mnou nechce spát jako všichni před ním. On se mnou chce jít na rande, zaplatit za mě jídlo a chodit se mnou. Jako já mám pořád pocit, že tohle je nějaká divná metoda, jak mě do postele dostat. Protože se mi nechce věřit tomu, že takový člověk opravdu po téhle planetě chodí."

Blonďásek pokrčil rameny. ,,Takový je Rolf Scamander. Ono, kdybys znala Floriána nebo Mloka osobně, pochopila bys, po kom to ten blb okoukal."

,,Jsme si opravdu jistý, že není gay?" přivřela oči a Matheo se rozesmál. ,,Ne, vážně! Já mám pořád nějaký paranoidní pocit, že je něco špatně!"

,,Gay rozhodně není," odpověděl jí celkem jistě. ,,Znám toho člověka celý svůj život, něco takového bych určitě věděl. Hele, za chvíli jsou dvě hodiny, tak makej, až na tebe ten zamilovaný blázen nečeká."

Lucretia ho poslechla a seběhla po schodech dolů do Zmijozelské společenské místnosti, odkud se vydala na chodbu sklepení, kde jej nalezla. Měl na sobě delší černý kabát na knoflíky a na své hlavě měl naraženou čepici s kulichem v barvách Mrzimoru. Rozhodně nevypadal jako většina těch špatných kluků, se kterými měla techtle mechtle před ním.

Na tváři se mu blyštil zářivý úsměv, který dokázal prozářit celé zmijozelské sklepení. ,,Zdravím, krásko," mrkl na ní sebevědomě Rolf, i když Lucretia z něj poznala, že se necítí úplně ve své kůži a stále na něj poznala nervozitu. ,,Připravená jít do sněhové vánice?"

,,Zdravím, krasavče," oplatila mu trochu ironicky. ,,Samozřejmě, že jsem připravená. Snad si nemyslíš, že jsem nějaká barbie z cukru, ne?"

,,Ne, to si rozhodně nemyslím!" prohlásil ihned Rolf, který se obával, aby jí náhodou neurazil. ,,Náhodou na tebe nahlížím naprosto jinak, než všichni ostatní."

,,Všimla jsem si, že na mě trochu zkreslené pohledy," pousmála se Lucretia při pohledu na to, jak zamilovaný do ní ve skutečnosti je. Fascinovalo ji, jak se to ani nepokouší skrývat. ,,Nejsem žádný andílek, Rolfe, to doufám víš."

,,Je mi více než jasné, že se tváříš jako veliká drsňačka," analyzoval jí. ,,Ale jen tváříš, já totiž moc dobře dokážu prohlédnout skrz tu tvou obranou bublinu, kterou ukazuješ všem ostatním."

,,Jak si můžeš být tak jistý?" propálila ho zkoumavým pohledem. ,,Vůbec mě neznáš."

,,Pleteš se," zavrtěl hlavou, když opustili bradavický hrad. ,,Znám tě velice dobře, chodím s tebou už pátý rok do jednoho ročníku. A k tomu, kde beru tu jistotu... prostě umím číst v lidech, je to moje superschopnost. Možná dokonce lepší superschopnost než ta tvoje hvězda na levém boku."