Chvíle štěstí | ✔️

16. kapitola | Do hlubin chvílí lásky

Poznámka autorky:
Ano, správně, další člověk má narozeniny. Konkrétně v den vydání této kapitoly (tedy 19. ledna) slaví narozeniny naše Hestia Jonesová! Vím, že jsem ti v I. díle nedopřála žádnou šťastnou love story, ale neboj se, zde si své chvíle lásky prožiješ ❤️
Tak všechno nejlepší, holka moje!
***

/červenec 1993/

,,Stejně je geniální, že si můžeme zpětně prohlédnout naše vzpomínky," poznamenal Rolf Scamander, když společně se svou sestřenicí stál před fontánou, kterou měl jejich pradědeček na zahradě. ,,Dříve jsem si myslel, že to je jen obyčejná fontána."

,,Tenhle dům je plný tajemství," povzdechla si Viola ztěžka a zbytek věty už jen zašeptala, ,,stejně jako tahle rodina."

,,Jsi připravená?" zeptal se jí černovlasý mladík s obavami a chytl ji za ruku. ,,Rozumím, když to budeš chtít ještě odložit."

,,Ne, žádné odkládání," zakroutila hlavou. ,,Je ti patnáct let, pro merlina. Musím se naučit čelit i věcem, které nejsou vyloženě příjemné. Ponoříš se do těch vzpomínek se mnou... prosím?"

,,Si piš," věnoval jí úsměv plný podpory, který Violu ihned uklidnil. Bylo až neuvěřitelné, jaké pouto mezi sebou tihle dva měli. Znali se celý život a oba byli plní lásky a empatie, i když jejich rodiny nebyli úplné. Viola neměla otce a Rolf neměl matku. Ale přeci to neznamenalo, že by nebyli úplní. Lásky ve svém životě měli opravdu hodně. ,,Uděláme to společně."

Pořád nepouštěl její ruku, naopak ji ještě pevněji stiskl. Poté zavřeli oči a svůj obličej ponořili do té kouzelné vody, která jim ukazovala vzpomínky, které do vody předtím Via vlila. Připadalo jí, jakoby sledovala film. Všechno vypadalo jinak a cítila se jinak. Když se nadechla nosem, ucítila vůně. Slyšela okolní zvuky a celkově všechno vnímala naplno. Opravdu jí připadalo, jakoby to prožívala s nimi.

Viola i Rolf pochopili, že se nachází v nemocnici u svatého Munga. To místo velmi přesně poznávali, protože na tomhle oddělení pracovala jejich teta Hestia, což byla prakticky Rolfova nevlastní mamka. Pohlédli ke dveřím, ve kterých se minuli Kevin Scamander a Sirius Black. Kevin Scamander byl Violy a Rolfův dědeček, kterého si ovšem pamatovali jen z fotek a úzkého vyprávění. Zase tolik se o něm nemluvilo a jeho vnoučata vlastně neměla moc ponětí, proč tomu tak je.

,,Ahoooj, lásko," protáhl polohlasně Sirius Black. Viola si ho velice bedlivě prohlížela. Ten hlas zněl tak... nevinně, láskyplně a empaticky. V jeho očích spatřila tu nepopsatelnou radost, že Violy mámu vidí. Černovlasá dívka pohlédla k posteli, kam Sirius Black mířil a spatřila svou vlastní mámu, jak ve své náruči chová miminko. Vždyť to je ona sama! Pochopila hned, že se nachází v době, kdy se narodila. ,,Jak se cítíš?"

,,Nepopsatelně šťastně," odpověděla mu odevzdaně a nechala Siriuse, aby si sednul na její lůžko. Opatrně okolo ní položil svou ruku a políbil ji na spánky, což Stefani ovšem nestačilo. ,,Tímhle mě odbudeš? Po takovém výkonu?"

Sirius se zasmál jejímu sarkasmu. ,,Dobře, omlouvám se," nasadil vážný obličej a políbil ji tedy pořádně na rty. ,,Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšný, Sorfarino. Chci říct, dříve jsem nedokázal pořádně ženy a dívky ocenit... a podle toho jsem s nimi zacházel. Ale chci ti říct, že ty jsi mi ukázala už dřív a hlavně dnes, jak důležitou a složitou roli máte v životě mužů."

Stefani mu mezitím podala Violu a prohrábla mu roztomile rukou jeho vlasy. ,,To jsem ráda, že si to uvědomuješ."

Vypadají tak šťastně, uvědomila si patnáctiletá dívka, která právě sledovala své rodiče, jak společně chovali novorozeně, kterým před patnácti lety bývala. Ten úsměv na jejich tváři byl tak nefalšovaný. Co se stalo potom? Jak se z takového člověka mohl stát Smrtijed? Proč má tolik otázek a žádné odpovědi.