Chvíle štěstí | ✔️

76. kapitola | Přestárlý upír v pubertě

/září 1994/

,,Mě se to nechce dělat," skuhral Fred Weasley nad esejí od pana Snapea. ,,K čemu mi tohle v životě bude?"

,,K ničemu, Frederiku, k ničemu," přikyvoval jeho nezájmu Rolf Scamander, kterého nebavilo s ním filozofovat. ,,Ale musíme to udělat."

,,Držte oba tlamy," okřikla je oba Viola Blacková. ,,Čím dříve to uděláme, tím dříve budeme mít pokoj."

Všichni tři seděli v bradavické knihovně, zatímco zbytek jejich přátel měl jiné aktivity. Cedric Diggory konečně sebral odvahu a pozval o rok mladší Cho Changovou na rande. Astrid Blacková šla na další nepovinný předmět, protože... no, protože to byla Astrid z Havraspáru. A George měl školní trest, ze kterého se Fred z nějakého důvodu dokázal vymluvit.

,,Myslíte si, že to dneska Ced posune na další metu?" zašklebil se se zájmem zrzavý mladík a ve svých prstech si otáčel brk. Rolf s Violou se na něj výhružně podívali. ,,Co se na mě tak díváte!"

,,Prokrastinuješ, Frede Weasley," zavrčela na něj Viola, ale Weasley se nenechal zastrašit jejím přísným chováním a obrátil její slova v vtip.

,,Očividně trávíš moc času s naší dvorní šprtkou Astrid," rýpl si Fred pobaveně. ,,Začínáš se jí bezpečně podobat."

,,Piš tu esej!" zvýšila hlas, což ovšem neměla dělat. Za pultem u vchodu do knihovny se zvedla madame Pinceová, varovně zdvihla prst a ozvalo se zvučné pšt, které prošumělo celou knihovnou. Viola se omluvila, ale jakmile se madame Pinceová otočila, otráveně protočila panenky. ,,Aby se neposrala."

,,Notak, Violo Porpentino Blacková," uchechtl se samolibě Fred. ,,Nemluv tak ošklivě."

Viola na něj vyplázla jazyk, ale následně se vrátila k eseji o Doušku živoucí smrti. Čtyři snítky pelyňku, kořen asfodelu, kořínky baldriánu a šťáva z fazolky dřímalky. Pečlivě popisovala postup, kde každý výpadek mohl způsobit katastrofu. Merline, tohle bylo učiněné zlo, to mohla přísahat. Ticho u jejich stolu vydrželo jen tři minuty, než zase jejich produktivitu vyrušil Fred.

,,Hej, hej, hej," zatřásl zrzek s rukou svého černovlasého kamaráda. ,,Podívej se za sebe. Nenápadně!"

Rolf nasupěně zvedl oči od svého pergamenu. ,,Teď. Jsem. Kvůli. Tobě. Udělal. Kaňku," vyčetl mu černovlasý Mrzimor a dal mu pohlavek.

,,Jau!" vypískl bolestí Fred a chytl se za hlavu. ,,To jsi neměl dělat. Teď si bude myslet, že jsi agresor!"

,,O čem to zase mluvíš, Frede?" vložila se do rozhovoru Viola bez pochopení a Fred opatrně kývl k osobě, která seděla za zády Violy a Rolfa.

,,Tamhle sedí kočka, která totálně okukuje našeho Rolfíka," šeptl s blaženým úsměvem Fred. ,,A já dokonce vím, jak se jmenuje."

Viola se otočila za židli pro svojí tašku, že si z ní vyndá nějakou učebnici, ale ve skutečnosti se podívala na holčinu, o které Fred mluvil. Obrátila se zpátky ke svým kamarádům. ,,No jasně, to je přeci Alice Spinnetová," poznamenala chytře černovláska. ,,Hraje za nebelvírský famfrpálový tým."

,,Jo, tu si zhruba pamatuju," zamumlal Rolf.

,,Tak za ní běž!" pobídl ho zrzavý mladík energicky. ,,Neříkej mi, že stále myslíš na tu bloncku ze Zmijozelu. To bys mě hodně naštval, kamaráde."

,,Nemyslím!" prohlásil velmi jistě Rolf, i přestože Viola moc dobře věděla, že tahle jizva na jeho srdci bude ještě sakra dlouho. Jizva jména Lucretia Blacková.