Chvíle štěstí | ✔️

24. kapitola | Bubák či kostlivec ve skříni

/září 1993/

Ava Abbottová zaklepala svému kamarádovi na dveře od jeho učebny, když skrz malou škvíru spatřila, že je v učebně sám. Její nejlepší kamarád zvedl oči od knihy a při pohledu na Avu, která stála na prahu vstupu do učebny Obrany proti černé magii, se spokojeně usmál. ,,Zdravím, Avo, máš volnou hodinu?"

,,Stejně jako ty," přikývla souhlasně rudovlasá žena. ,,Jak jde učení, kamaráde?"

,,Posaď se," pobídl ji Remus, sundal nohy z učitelské katedry a zvedl se z židle. ,,Dáš si něco? Zrovna jsem si udělal čaj."

,,Trochu si dám," odpověděla mu žena, která vychovávala biologickou dceru Jamese a Lily.

,,Učení jde dobře," usoudil hnědovlasý muž. ,,Musím se s těmi studenty otrkat, ale dle mého názoru mám docela šarm, kterým si je snadno získám."

,,Věř mi, poslední tři profesoři nestáli za moc, laťka není vůbec nasazená vysoko," povzbudila jej zrzka. ,,Profesor Kislinger, profesor Quirrell a profesor Lockhart. Opravdu jeden horší než druhý."

,,Je vidět, že většina z nich nemá ponětí, že hodiny by se mohly také skládat z praktické výuky," přisvědčil Lupin. ,,Jsem celkem rád, že mohu tomu školství nějak přispět a předat těm děckám alespoň něco ze svého repertoáru."

,,Vždyť za našeho studia jsme jich také sedm vystřídali," vzpomínala Ava. ,,Měli jsme také slabé kousky a teď tady sedíme, živí."

,,Už jsem učil Jamie," připojil Remus s úsměvem. ,,Cítím se trochu špatně, že do mých tříd chodí tolik dětí, které znám vlastně celý život a říkají mi pane profesore."

,,To si zvykneš," mávla nad tím rukou. ,,Věř mi, za chvíli z tebe bude perfektní kantor s těmi nejlepšími metodami."

,,Tohle místo mi vyvolává tolik vzpomínek," povzdechl si muž a usrkl ze svého šálku. ,,Chodím těmi chodbami a mám pocit, jako bych slyšel jejich hlasy, chápeš? Jamese, Petera, Siriuse... dokonce i Irene."

,,Tohle místo je kouzelné," přisvědčila Abbottová. ,,Proč si myslíš, že dělám tuhle práci? Ano, baví mě Studium mudlů, předávání informací o mudlech a popularizace učiva o nich, ale zároveň ti zaručím, že neexistuje lepší prostředí pro práci."

,,V tom máš pravdu," přikývl Remus. ,,Ale také ti řeknu, za chvíli mě čeká první hodina se třetím ročníkem, konkrétně Nebelvírem a Zmijozelem."

,,Andrew?" přivřela nechápavě oči a on zakroutil hlavou.

,,Harry," hlesl. ,,Seděl jsem s ním v tom kupé, poslouchal jeho rozmluvy a následně ho zachraňoval před mozkomorem. Když ho vidím na vlastní oči, musím se štípat, abych na něj nezíral jako sova, jak moc se podobá Jamesovi!"

,,Až na ty oči," uchechtla se Ava. ,,Ty svítivě zelené, třpytivě smaragdové a nechutně perfektní oči."

Remus se podivil s jakou ironií to vyřkla. ,,Dvanáct let uběhlo a ty jsi stále přes Lily nepřenesla?"

,,Ty víš, že nemám v povaze někoho nenávidět," povzdechla si rudovlasá žena. ,,Možná bych se měla líp, kdybych jí nenáviděla. Ale copak jsem to mohla dělat? Ne, ona si mou nenávist nezasloužila. Ano, zprvu plýtvala Jamesovou pozorností, ale ti dva spolu byli tak šťastní... nikdy bych do toho nechtěla vstupovat."

,,Posloucháš se vůbec?" pozvedl obočí konsternovaně. ,,Kde v sobě bereš takovou nesobeckost? Řekni mi, Avo, jak je možné, že se takhle trestáš?"

,,Trestám, ano," souhlasila s ním. ,,Ale milovala jsem ho tak moc, že jsem ho musela nechat jít. Copak jsem mu mohla říct, co k němu cítím? Ne, protože bych zničila mé přátelství s ním i s Lily. Nemohu nenávidět Lily, když na ní není co nenávidět. Jednalo se o největší hrdinku, kterou znám. Položila život za svoje dítě, bez mrknutí oka."