Chvíle štěstí | ✔️

17. kapitola | Méně důležité pohlaví

/červenec 1993/

Narcissa Blacková se stala mnohem citlivější osobou, když započala své těhotenství. Ovšem všichni kromě Luciuse to ocenili, protože se ke každému členovi chovala příjemněji. Dokonce i k Ellyson a Astrid. Když v sobě chovala toho malého prcka, dokonce začínala mnohem více cítit ten pocit sounáležitosti a přála si, aby celá její rodina byla pohromadě.

To se začalo projevovat v momentě, kdy si konečně všimla, že není úplně v pořádku, že Astrid s nimi nechce jíst a po domě chodí bledá jako stěna. Rozhodla se zavítat do jejího pokoje, což dlouho rozmýšlela. Komunikovat s dcerami v tomto věku je mnohem těžší než se syny. Přeci si myslela, že ji dokáže pochopit, ať se jedná o cokoliv.

Zaklepala na její dveře, ale vzápětí přemýšlela, zda nezaklepala moc hlučně, aby se jí nevylekala. Chvíli se neozývala žádná odpověď, tak si pro změnu říkala, zda nezaklepala moc potichu a neslyšela ji. Když už znovu natáhla ruku ke dveřím, ozvalo se něco, co brala jako pozvání dovnitř. Pomalu tedy vzala za kliku, na tvář nasadila chápavý úsměv plný empatie a opatrně nakoukla dovnitř. ,,Mohu?"

Astrid přivřela obočí. ,,Asi?" pípla nechápavě a Narcissa si všimla, že je pořád v noční košili. Bylo to trochu zvláštní vzhledem k tomu, že už skoro byl čas večeře, ale rozhodla se, že to nebude komentovat. Nechtěla dělat ještě horší atmosféru. Než se stačila posadit do křesla v jejím pokoji, Astrid se ozvala se slovy: ,,Promiň, ale... co tady děláš? Provedla jsem něco?"

Narcissu až píchlo u srdce, že si něco takového myslí. Copak je správné, aby si myslela, že pokaždé, když společně mluví, že něco provedla? ,,Nic jsi neprovedla, jemináčku," uchechtla se pobaveně, ale Astrid to paradoxně neuklidnilo. ,,Jenom si myslím, že bych měla znát důvod toho, proč nevycházíš ze svého pokoje a nechceš s námi jíst. Chtěla jsem ti zprvu nechat prostor, ale myslím si, že by sis o tom měla s někým promluvit."

,,A ty si myslíš, že jsi vhodná osoba?" nemohla si odpustit hnědovláska. ,,Nemyslím si, že bys to pochopila, toť vše."

,,Zkusit to můžeš," pobídla ji paní Malfoyová a přivřela zkoumavě oči. ,,Také mi bylo patnáct, Astrid. Jsem si jistá, že jsem si procházela třeba i něčím podobným."

,,Fajn," odpověděla jí trochu podrážděným tónem. ,,Nechci si Piuse vzít. Chová se ke mně neuctivě, rozhodně to není žádný gentleman a je na mě moc starý."

Narcissa nevěděla, co na to má odpovědět. Byla moc dobře obeznámena s tím, že ne všechna děvčata jsou spokojená s výběrem jejich budoucího manžela. Co jí na tohle ovšem měla říct? Než se stačila rozmyslet, Astrid opět spustila. ,,Nic nemusíš říkat, dokážu si představit tvou odpověď," odsekla nepříjemně. ,,Nech mě hádat. Je to tvůj životní úkol. Jsi žena a tohle je tvůj účel. Nechovej se jako vzpurná nanynka a buď vděčná, že jsme ti ho sehnali. S takovým přístupem zůstaneš na ocet. Narcisso, neobtěžuj se dávat mi přednášku o tom, jak jsem nevděčná. Můj názor na tohle nezměníš. Muži jsou svinstvo, to ti povím. Každý se ke mně chová, jako bych byla jen hračka do postele."

Při poslední větě s sebou Narcissa dokonce i cukla. ,,Copak ti něco takového Pius naznačil?"

,,Když jsem šla do zahrad, sledoval mě a dal mi najevo, co se mnou všechno chce dělat o svatební noci," vyprskla znechuceně hnědovlasá dcera Druelly a Cygnuse při vzpomínce na to odpoledne.

,,Jsem rád, že jsme sami," prohlásil Pius Brichnáč a počkal si, až se Astrid intuitivně opře o zeď domu, aby jí uvěznil a nemohla mu nikam utéct. Hnědovlásce se zvýšil tep a měla chuť křičet, protože její nitro už řvalo jako o život. Stále se přibližoval a přibližoval, svoje předloktí měl opřené o zeď a svým velkým nosem si přivoněl k jejím vlasům v místě, kde jí začínal krk.