Chvíle štěstí | ✔️

70. kapitola | Pokud se to má posrat, tak si to poseru sám

/červenec 1994/

,,Matheo! Snídaně!" křiknula Hestia Jonesová na svého syna od jídelního stolu, zatímco Ava s Dobbym připravovali poslední kousky snídaně.

,,Nevěřím tomu, že dokáže tak dlouho spát," uchechtla se Narcissa na účet svého nevlastního syna.

,,Já tam skočím," zvedla se ochotně Astrid od stolu a vyběhla po schodech nahoru. Zaklepala na dveře s nápisem Matheo a bez čekání na odpověď je otevřela. Doufala, že nenalezne svého spolužáka v nějaké špatné pozici, ale díky merlinovi se tak nestalo. Zahlédla Mathea, jak si balí kufr. ,,Co tady děláš?"

,,Co ty tady děláš?" odsekl nevrle špinavě blonďatý mladík.

,,Já ti jdu říct, že už je na stole snídaně," založila si ruce na prsou ukřivděně. ,,Tvoje máma na tebe volala už třikrát."

,,Fajn, já přijdu," zavrčel nepříjemně, ,,až tohle dobalím."

,,Kam se balíš?" nedalo jí se nezeptat a zavřela za nimi dveře. Matheo zvedl oči od svého kufru a zkoumavě si ji prohlédl. To si vážně myslí, že jí on bude vykládat citlivé informace z jeho života? Na které planetě žije?

,,Sklapni," okřikla do čtvrtá sestra Blacková, jediná neprovdaná... zatím. ,,Říkám ti, abys sklapl."

,,Nebo co?" ušklíbl se nesnášenlivě a v Astrid se nahromadila ta nenávist, kterou cítila k Malfoyovským mužům. Vždyť on je vlastně Abraxasův vnuk. Vnuk muže, který ji znásilnil. Jistě má stejně pokřivený charakter a absolutně žádný respekt k ženám.

,,Drž hubu, Malfoyi!" zařvala na něj, jakmile ztratila své nervy. Následně si uvědomila, co právě udělala. Vyzradila tajemství, díky kterému ji ten parchant znásilnil. Takové tajemství, které dokáže zničit nejednu rodinu. Možná neměla právo na to jej vyslovit nahlas, ale Astrid zkrátka dospěla do bodu, kdy už to v sobě nedokázala dusit. Zároveň věděla, že tím tajemstvím ublíží Matheovi, což byl její účel.

,,Co jsi to řekla?" ustoupil o krok stranou. ,,Jak jsi mě to nazvala? Malfoyi?"

,,Nazvala jsem tě tím, čím jsi," vydechla hnědovláska, jež věděla, že musí dokončit to, co začala. ,,Ten tvůj přívěsek, který nosíš na krku neznamená M jako Matheo. Znamená M jako Malfoy. Jsi prvorozený syn Luciuse Malfoye, který ti tenhle přívěsek dal do kolébky. Draco má imitaci a podvrh."

,,Jak tohle víš?!" vyjekl nepříčetně a zase se k ní přiblížil. ,,Jak ses tohle dozvěděla?!"

,,V Malfoy Manor nejsou tak tenké zdi, jak by sis pomyslel," vypravila ze sebe Astrid. ,,Sanctimonia vincit semper znamená, že čistá krev vždycky vítězí. To je ostatně životní motto tvého otce."

Ona mu řekla o otci, kam se právě chystá. Na krku nosil přívěsek, který mu dal do kolébky několik hodin po tom, co se narodil. Potřeboval znát obě varianty příběhu, toužil poznat svého otce, dědečka, dokonce i svého bratra. A nikdo mu v tom nezabrání.

,,Jen ke kamarádovi," zamumlal Matheo bez většího zájmu a Astrid podezřívavě pokrčila obočí.

,,Tak hele," pronesla s nedůvěrou. ,,Buď jsi gay anebo všem tajíš něco jiného."

,,Pro merlina!" vykřikl Matheo až pohrdavě. ,,Nejsem gay, Sherlocku. Jedu za Lucretií."

,,Ne, nejedeš," přistihla ho při lži. ,,S Lucretií se nebavíš od toho momentu, co jsi s ní spal a následně se přiznal Rolfovi. Tohle zrovna vím."

Matheo zavřel oči. Tohle posral. Když lhát, tak pořádně. Mohlo mu dojít, že výmluva s Lucretií Blackovou mu nevyjde, když s ní nemluvil už půl roku. Začínalo mu docházet, že arogantním chováním Astrid nezastaví. Není hloupá, zjistí to a v horším případě ho práskne jeho matce. Zhluboka se nadechl a pohlédl jí do očí. ,,Fajn, nejedu za Lu," odpověděl odevzdaně, ,,ale všichni si budete myslet, že ano."