Chvíle štěstí | ✔️

44. kapitola | Táhnout za jeden provaz

/prosinec 1993/

Sirius Black seděl na studené zemi, kterou ani kouzla nedokázala pořádně prohřát. Všude okolo nich se nacházel sníh, jenom na jejich malém kousku se žádný nenacházel, protože jej odklidili. Uprchlík z Azkabanu rozdělával oheň takové velikosti, aby se neprozradili. Teď zpětně ho mrzelo, že nedával větší pozor na hodinách Kouzelných formulí, aby se naučil kouzlit lepší jídla.

Povedlo se mu uvařit horký čaj z jehličí, se kterým vlezl do provizorního stanu za svou manželkou. Když ji zahlédl, jak se třese, ihned k ní přispěchal a podal jí ten svůj výtvor, který měl připomínat čaj. ,,Vypij to," pobídl ji, ,,musíš se zahřát."

,,Tohle jsou nejmrazivější vánoční prázdniny mého života," zhodnotila hnědovlasá žena a ochotně si usrkla z Siriusova čaje.

,,Vím, že ten čaj není nic moc," přiznal se Sirius, nespokojený se svým vařením. ,,Ale po tom, co jsem musel trávit v Azkabanu mi to připadá jako velmi pozitivní změna."

,,Chybí mi Mlokovo Gyokuro," zasnila se Stefani a schoulila se do jeho náruče. ,,Chybí mi gaiwan, přesný teploměr a ty malé kalíšky, ze kterých jsem ten čaj vždycky pila. Chybí mi celý ten proces dělání Gyokura, na kterém si děda Mlok vždycky tak zakládal."

,,Slibuji ti, že návštěva Mloka bude to první, co uděláme," šeptl jí do ucha. ,,Toho chlapa jsem neviděl už sakra dlouho a celkem mi chybí, víš? Vzpomínám si na takové ty detaily, které za normálních okolností přehlížíš. Všude přítomní kouzelní tvorové, které si nikdy nedokázal zkrotit. Zmiňované Gyokuro, nejlepší zelený čaj. Jeho čerstvě natrhaný Kaiserschmarrn posypané cukrem a namáčené v jablečné marmeládě."

,,Kaiserschmarrn, merline," vzpomněla si na tu překrásnou chuť. ,,Celé Whitby je naprosto kouzelné a Mlokova chatka ještě desetinásobně. Nikdy se mi odtamtud nechtělo pryč."

,,Vzpomínáš si, co jsi říkala pokaždé, když jsme tam přijeli?" položil jí otázku a ona zavrtěla hlavou. ,,Vždycky jsi už na prahu odvětila, že jsme tam jen na otočku."

Hnědovláska se rozesmála. ,,No ano, samozřejmě," došlo jí to náhle. ,,Samozřejmě, vždycky jsme ten jeli jen na otočku... na dva dny."

,,Ten čas ve Whitby plyne úplně jiným způsobem," přisvědčil Black a přivinul si Stefani blíže k sobě. ,,Slibuji ti, že za rok touhle dobou budeme všichni tři společně. Já, ty i Viola."

,,To nemůžeš vědět," zachmuřila se žena. ,,Může se ještě změnit tolik věcí."

,,Ne, říkám ti, že to zařídím," stál si na svém. ,,Příští rok Vánoce strávíme všichni tři v Eilean Donan, kde budeme bydlet. Brzy mi ten kocour přinese tu krysu od Weasleyho a bude po všem. Očistíme naše jména a všechno bude jako dřív. Z Eilean Donan uděláme náš domov a oslavíme tam Vánoce 1994."

,,Och, všechno to zní tak krásně," povzdechla si Stefani uvolněně. ,,Jen doufám, že se všechno nějak nepokazí."

,,Musíme doufat v to, že pravda a láska vždycky vítězí," přisvědčil Sirius. ,,Takhle nějak se to říká v pohádkách, ne?"

,,Ano, takhle se to říká v pohádkách," přisvědčila žena, ,,ale my přeci nejsme v pohádce."

,,Nacházíme se ve stanu uprostřed Skotska necelou míli od Bradavic," připomněl jí. ,,Máme tu čaj z jehličí, oheň a sebe. Jestli tohle není pohádka, tak co tedy? Každá pohádka musí mít nastražené překážky, jinak bychom si nevážili šťastného konce."

,,V tom případě doufám, že nás ten náš šťastný konec čeká brzo," vzala jej za slovo. ,,Že tě znovu nezavřou nebo nezabijí."

Sirius ji políbil na spánky. ,,Neboj, už se mě nezbavíš."