Srdce Odvahy

53.

,,Tak se posaď" řekla psycholožka a mávla rukou k židli naproti ní.

Poslechla jsem.

Zanechala svých poznámek a věnovala mi pohled.

,,Tak mi řekni, jak se cítíš?" vyděšeně jsem ťekala pohledem po místnosti.

,,To je v pořádku, drahoušku. Klidně mi vše řekni. Co ti ty holčiny dělají, hm?"

,, Já...ony...."byla jsem naprosto vyděšená.

Na stěně béžové barvy visely obrázky dětí, které tu nejspíš také chodili.

Nebo měla taky děti?

Bude mi rozumět?

Můžu ji věřit, nebo je jako má třídní učitelka?

,, Podívej se. Já ti neublížím."

................

,,Nakresli mi jak sedíte. Jen mi napiš do řad jméno tak jak jsou spolu v návaznosti."

Poslechla jsem ji.

,, Teď si vem fialovou barvu"vzala jsem si pastelku,, a zaznač, s kým se moc nebavíš."

Poslechla jsem.

,,Jen pro pořádek"začala jsem,,to jsou lidi co se nebaví se mnou."

,, Rozumím" pokývala hlavou žena středního věku.

,, Teď si vem zelenou a udělej tečku tam, kde sedí lidé, co se s tebou přátelí" poslechla jsem.

Pozvedla obočí.

,, Skutečně?"pokývala jsem hlavou.

,, No" spojila prsty na rukou,, a teď si vem červenou a ukaž ty, kteří ti ubližují."

Poslechla jsem.

Na stole ležel papír s převahou fialových t a pět červených teček.

Zelená se papíru ani nedotkla.