Srdce Odvahy

21.

Víte v čem je výhodné pozorovat někoho, když spí? Vidíte jak vypadá klidný. A do budoucna by se vám to mohlo i hodit.
Asi o půl hodiny později, jsem podle dechu zjistila, že Aidon spal.
V mé posteli.
S mojí peřinou.(To mu nedaruju! Moje peřina)
Zatímco já jsem mrzla u okna protože jsem odmítala jít si lehnout vedle něj.( To bylo pochopitelné, ne?)
Byla jsem připravená rvát se o  peřinu i o postel do posledního dechu, být to kdokoliv jiný, ale protože to byl Aidon, neudělala jsem nic.
Kvůli tomuto vyvstává otázka, proč?
Protože Aidona teď přestaly trápit noční můry, a tak se mu pořád nevracel pocit bezmoci. Pocit, že s danou situací nemůže nic dělat i kdyby se rozčtvrtil.
Tento pocit jsem měla kdysi taky. Nenáviděla jsem ho. Ten pocit, že ať už udělám cokoliv, nic s ničím nezmůžu.
Dnes když se mě Aidon potřeboval dotknout, nebo obejmout pochopila jsem proč. Jeho noční můry mu přišly čím dál víc reálnější až nemohl mojí existenci uvěřit.
Potřeboval se mě dotknout, aby se ujistil že tam vedle něj opravdu jsem.
Potřeboval mě obejmout, aby pořád věděl že tu jsem. (Pořád jsem si s ním nevyřídila že mě pak nepustil. To že jsem potom usnula na situaci nic nemění. Mělo to být jen krátké objetí. Max cca 1 minuta. Trochu to chlapec protáhl...a teď mi dochází že asi taky usnul....ale co. Stejně si to s ním vyřídím. A tečka.)
A ten měsíc...zajímalo by mě co za tou tmou je. Buď to bylo mou nespavostí, nebo časem , ale zdálo se mi, že je tam ta tma už moc dlouho.
Když jsem se pak ponořila do svých myšlenek usnula jsem na okenním parapetu. Potom co jsem se asi o hodinu později vzbudila celá rozlámaná, a slunce pořád nikde, vykašlala jsem se na to, a přišla k posteli. Podařilo se mi na chvilku vzbudit Aidona a přimět ho tak, aby se posunul.
Cosi mrmlal ,ale já jsem mu stejně nerozuměla.
Lehla jsem si na kraj postele a pozorovala měsíc. A pak mi to došlo. Měsíc tam nebyl. Nebyl tam vůbec, ani když jsme se nad tím s Aidonem zamýšleli.
Tohle bylo slunce. Slunce, tak slabé a křehké na pohled. Tady něco nehraje.
No nic. Zeptám se .... někoho zítra...ale teď...si na chvilku...můžu odpočinout.
Kdo je pro?