Srdce Odvahy

70.

Otevřela jsem těžká vrata a opět jsem slyšela ruch v místnosti.

Zase tu byli ti divní lidé s parukami a divným černým oblečením, usazení u stolu, připomínajíc soudce. Ještě aby měl každý zvlášť soudcovské kladívko.

Z druhého východu vyšla Griselda a a mě přejel mráz po zádech.

Zaprvé, Griseldě jsme utekli a ona nemohla vědět kde jsme.

Za druhé, Stev jí ukradl tři koně a pochybuji že se pro ně vyslyšitelé vrátili.

A za třetí, Stev je po smrti.

Po tom co jsem přijela jsem viděla jen pár vyslyšitelek a Aidona ale s Griseldou jsem se vůbec nesetkala.

Aidon stál v rohu s rukama za zády a bez výrazu se na mě díval. Ostatní seděli u stolu a Griselda Aidonovi ukázala místo kam se posadit a sama se za mnou vydala.

,, Drahá" začala,,moc mě to mrzí. Vážně" řekla soucitně s laskavostí v očích a já nevěděla, jestli na ni zírat s otevřenou pusou nebo se štípnout zda se mi to nezdá.

,,I mě" dostala jsem ze sebe.

,, Pojď, sedni si támhle" ukázala k čelu stolu. To se mi vůbec nelíbilo. Aidon seděl hned vedle mě a Griselda v druhém čele stolu. Pak začala mluvit.

,,Znám svůj úkol" začala svůj přednes když jsem se usadila a všichni utichli,, vše ostatní vím jen z doslechu a netuším jestli je to pravda. Mým úkolem je ale přijmout zde každého, kdo přijde ztracen. Abych mohla přispět ke spasení světa. A tím nejdůležitějším posláním v mé profesi je, hlavně všem pomáhat.
Pochopitelně jsem si říkala že ty by jsi nás mohla zachránit" zraky všech se přesunuly na mě,,proto je nejdůležitější Tvé duševní zdraví. Proto jsem si s Radou Přání říkala, že by bylo vhodné, tě zbavit vzpomínek na Steva." Zastavilo se mi srdce. To nemyslela vážně.

,, Musíš pokračovat ve svém úkolu a jeho ztráta by tě mohla oslabit. Pomocí našich přání bychom tě ho mohli všichni zbavit. Ani by jsi netušila že existoval. V tvé hlavě by se vše sformulovalo tak aby to dávalo smysl a Ty by ses mohla nerušeně dál věnovat své misi."

Pomalu a rozechvěle jsem se zvedla ze židle.
Tichým a dalo by se říci až výhružným hlasem jsem řekla.

,,Jestli si někdo"téměř jsem šeptala,, myslíte že mi můžete vzít vzpomínky na Steva tak urážíte vlastní inteligenci."

Řekla jsem a dala se na odchod.

,,Copak ty to nechápeš?!" Zavolala za mnou Griselda.

To už jsem otevírala jedno křídlo vrat.

,,Ne. Protože já bych radši neměla nic a velký srdce než mít všechno a srdce vůbec žádný"řekla jsem a s bouchnutím za sebou zavřela.

Tak takhle oni o mě.