Srdce Odvahy

36.

Druhý den ráno jsme se vytratili. Nikomu jsme nic neřekli. A vzali jsme si koně. A ne, nehodlám se těmi chodícími zemětřeseními prozradit a nechat se zabít, takže jsme se rozhodli, že než se k lesu dostaneme tak je hodnou vzdálenost od něj někde uvážeme a zbytek cesty urazíme pěšky. Stev včera u večeře trval na tom, že bychom měli dát alespoň vědět, že odcházíme, ale mé  strohé ne mu víc než dalo najevo, že o tom dál nehodlám diskutovat.
No a tak jsme byli už hodinu na cestě a rozebírali plány.
,,Pokud tam vejdeme, půjdu první"navrhl Stev, když už jsme byli za hradem tak daleko, že už byl jen tak velký jako poleno dřeva. Aidon se zdržel za námi asi tři koňské délky a tak Steva neslyšel.
,,Tak na to můžeš rovnou zapomenout."
,,Proč?"podívala jsem se na něj.
,, Myslíš že nechám -"
,, Nemyslím. Stejně to tak bude muset být. "Chtěla jsem protestovat, ale Aidon nás dojel.
,,Tak mě napadlo"začal,, co si pojmenovat koně?"
,,Ne"odpověděla jsem stroze.
,, Promiň"začal Aidon,, jestli jsem něco řekl. Nechtěl jsem-"
,,Ne to nic. Ty za nic nemůžeš."
Stev se zájmem pozoroval jak se bude rozhovor vyvíjet.
,,Tak co se pak-?"
,,Nechci si pojmenovat koně"řekla jsem,, protože by mi pak rvalo srdce ho opustit, nebo kdyby se mu něco stalo, bylo by to téměř nesnesitelné."
,,Aha"řekl Aidon a sklopil zrak.,, No, jen jsme si s Blizounem říkali-"
,,Blizounem?"vyprskla jsem smíchy a Stev po mé levici samým smíchem málem spadl z koně.
Aidon se usmál potěšen změnou nálady.
,,Copak? Přijde vám to jméno až moc vystihující mého koně?"řekl a kůň si jako na povel omotal nozdry jazykem.
Se Stevem jsme byli mrtví smíchy, až to Aidon nevydržel a přidal se k nám.
Po asi ještě deseti minutách smíchu jsme se konečně uklidnili. Pak Stev začal.
,,Takže, abychom si to zrekapitulovali hned na začátku. Vejdeme do lesa. Odstraníme překážky. Najdeme pána Klíčů. Livi mu čorkne klíč. A pak padáme."uzavřel.
,,  Jo. Víte, asi bych vám měla říct co jsem se v knize dozvěděla."ve skutečnosti jsem mluvila jen na Steva. Ale on to nevěděl. Myslel si že pro Aidona jsou to ty samé novinky jako pro něj. S Aidonem jsme se domluvili, že Stevovi neřeknem, že o tom  ví. A že až o tom začnu mluvit, bude dělat stejně překvapeného, a bude se ptát na ty samé otázky jako když se to dozvěděl poprvé.

,,A ještě mi řekla o tom že mu mám vzít ten klíč. Prý je to jeden z mnoha."řekla jsem a když jsem vyprávění dokončila Stev byl naprosto šokovaný.
,, Počkat. Ale když ... jak jako jeden z klíčů? On jich snad nosí víc?"řekl ustaraně.
,,Už to tak vypadá."pokývala jsem hlavou.
,,Tak to je výborný."