Srdce Odvahy

4.

Když předpokládáte, že celý život budete chodit na normální školu s normálními lidmi, je trochu šok zjistit, že přecházíte.
Většina lidí by to vzalo s klidem. Většina by to pochopila. Ale já do této většiny nezapadám, takže na tuhle zprávu jsem rozhodně nereagovala pozitivně.
Navíc když jsem se takovou zásadní věc dozvěděla o prázdninách. Každý kdo by to vzal tak špatně jako já by to asi zabíjel tunou pizzy u televize, někdo nějakou hrou, jiní by si šli volat s lidma a postěžovali by si na svůj hrozný život nebo by na sebe zbytečně strhávali pozornost a tak podobně.
Já jsem to kdysi zajídala jakýmkoliv slaným jídlem, ale to bylo tak v druhé až třetí třídě a strašně bych si ty časy přála vrátit. Momentálně bych to zabíjela knihami, ale ani ty mi v ten okamžik nepomáhali. A tak jediná a poslední možnost, která mi zbývala, byl spánek.
Ale když vás namísto uspokojujících snů pronásledují noční můry vaší minulosti, tak ani to není moc uklidňující.

,,Ty zkurvená mrcho!" zařvala a hodila o zem další částí mého pouzdra jestli se tedy v tuto chvíli za pouzdro ještě považovat dalo. V obraně jsem si dala ruce před sebe a Viktoria do mě strčila takovou silou že jsem ztratila rovnováhu a spadla na zem.
Slyšela jsem jen zlověstný smích, který mě ale nevystrašil tolik, jako pohled na Diu, která nenávistně svírala nůžky ve své ruce jako smrtící nástroj.
,,Dio"ozvala se Nelany,,bude žalovat. Vážně ti to stojí za to? Né, že by mě ne."
Nelany na mě seslala nevraživý pohled, kterému jsem hrdě čelila, jelikož když nemůžete vyhrát válku šest na jednoho, můžete si zachovat alespoň svou důstojnost.
Viktorie druhá jen spokojeně pokývala hlavou a s Viktorií jedna mu zkroutily ruce za zády. Narovnala jsem se připravená na útok a s arogantním výrazem jsem si je měřila.
První se na mě určitě vrhne Dia, pomyslela jsem si, a tak jsem si v duchu připravila pravou nohu na výkop do břicha který by ji měl odzbrojit. Výhružně se ke mě předklonila Lena.
,, Holčička by chtěla žalovat? Však my ji naučíme poslouchat"řekla a na rtech se jí objevil výtětoslavný úsměv a mě hrůzou zdřevnatilo celé tělo. Ale ne.
Neukázala jsem ale svou slabinu a jen jsem se škodolibě usmála.
,, Vážně? A jak mě šest prcků kteří si hrají na velký holky donutí poslouchat je?"
,,Toho budeš litovat"zasyčela mi do ucha Viktorie dvě a za chvíli jsem ležela odřená u radiátoru.

S trhnutím jsem se takto probouzela, minimálně půl roku
Moje minulost je tak strašně zašmodrchaná, složitá, těžká a ne zrovna nejsvětlejší, že bych jí mohla naplnit celou knihu. Kdysi bych to možná udělala, ale teď jsem na cestě ke svému lepšímu já , a proto jsem se rozhodla pro něco jiného...
Rozhodla jsem se žít.