Srdce Odvahy

74.

Zamračeně jsem se zvedla z postele.

Kdo by mi mohl psát?

Máma?

To asi těžko.

Vždyť se mi nedá napsat!

Nemám číslo a profil jedině na Wattpadu, kde si čtu vtipy z Hraničářova učně.

Že by spořič baterie?

Vzala jsem batoh se zbytkem sešitů co jsem ještě nespálila.
Prohledala jsem kapsy a skutečně tam mobil byl.

Zapla jsem ho.

Neděle druhý květen? Už? Jak to bylo možné!?

Tak to vůbec nesedělo s mým počítáním měsíců.

Asi jsem se přepočítala.

Jen co jsem odemkla obrazovku vyskočila na mě zpráva z Instagramu.

Promnula jsem si oči a podívala se znovu.

Zpráva z Instagramu.

To nebylo možné!

Já neměla profil na Instagramu!

Neměla jsem Instagram

S obavami jsem na ni klikla.

Bylo tam jakési kolečko, a pod ním napsáno:

Profil Aidon Jase Vám chce zaslat zprávu.

AJ:  Ahoj

Zamračila jsem se. Jak se to stalo?
To nebylo možné!

,,Ve světě přání je možné skoro všechno! Až na pár výjimek," řekl mi tehdy Stev se smíchem.

Vypla jsem ho a chodila po pokoji.

Jak si to představoval?!
Došlo mi že s největší pravděpodobností si přál abych ...já nevím...abych si nevědomky založila profil?
To nedávalo žádný smysl!
Jedině že by mi ho založil sám....
Jenže...
Ve světě přání není signál, natož internet.
Čas se tu zasekl jako ve středověku a taky se tu tak žilo.
Dřevěné domy, slaměné střechy, trhy, výcvik se zbraní, hony....

Podívala jsem se na mobil.

S povzdechem jsem mu odpověděla.

On nemohl tušit jak jsem na něj zanevřela.

Odepsala jsem.

Vy: Ahoj

Vypla jsem mobil a položila ho na noční stolek. Sotva jsem si stačila lehnout zase mi začal vybrovat.

Vzala jsem ho.

Aj: Jak je

Já toho Aidona asi zabiju.
Toto mi dělat.

Vy: Dá se

Zamyslela jsem se a po chvíli jsem dodala

Vy: Ty?

Během vteřiny přišla odpověď.

AJ: Taky

Pokrčila jsem rameny.
Ať už chtěl cokoliv, tak jsem to nepoznala.