Srdce Odvahy

54.

Čím blíž jsme byli, tím víc nervóznější jsem byla.

A ačkoliv jsme se snažili jeden druhého uklidnit, stejně se nám to nepovedlo.

Poslední dny na cestě jsme nemluvili o ničem jiném než o klíči.

Snažili jsme se najít nějaký rozumný způsob, jak to zvládnout.

,,Tebe vážně nezajímá co tam je?"zeptala jsem se Steva.

Pokrčil rameny.

,, Jelikož vím že není jiný způsob jak to zjistit, než tam jít, tak nás tím ani nemarním čas."

,,Ale jak mám vědět, na co být připravená?"

,, Buď připravená na všechno."řekl nezúčastněně Aidon.

,,To je to samé jako nebýt připravený na nic"napomenul ho Stev.

,,Ach jo!"Aidon ačkoliv to nechtěl dát najevo, měl taky tak docela napjaté nervy.

Nadechla jsem se.

,,Aide?" řekl Stev.

,,Co?"

,, Vyprávěj mi o tom jídlu jménem pizza," udiveně jsem se na něj podívala.

,, Uklidňuje mě řeč o novém jídle," vysvětlil.

,,Tak to ses asi nakazil od Aidona," řekla jsem sarkasticky.

,, Máš něco proti jídlu?"zeptal se Aidon.

,,Ne," řekla jsem,,tedy do té doby než se z něj zcvoknete."

,, Blbost," Aidon se otočil na Steva,, pizza je takový úžasný jídlo který je ze základu..."

,, Temný les" řekl Stev.

Nacházeli jsme se sto metrů od něj.

Koně jsme nechali daleko za námi a já u sebe měla jen připnutou brašnu k pásku na nože.

Byla tam jen jedna jediná věc, o které kluci nemuseli vědět.

,, Vidím" řekla jsem a nutila se ke klidu.
Můj dech byl rychlejší než kdy předtím.

,, Podívej" pokračoval,, nikdy jsem tam nebyl, ani o tom lese nikdo nic moc neví."

,, Cože?!" vyjekla jsem,, tak díky za uklidnění."

,, Hele" položil mi ruku na rameno,,to zvládneme. Prostě tam půjdem a nenecháme se zabít."

Zrychleně jsem dívala a potily se mi dlaně.

Klid. Hlavně klid....

,,Jdeme" zavelela jsem s rukou na hrušce meče."