Srdce Odvahy

80.

EPILOG

Dvě temné postavy v kápi se plížili temnou nocí.
Jediným zdrojem světla,  bylo nebe  poseté hvězdami, které se jim klenulo nad hlavou.
Jejich úkol byl jasně daný .
Najít krále mořských upírů, zabít jej, a ze srdce mu vyjmout klíč.

Mořský klíč z olova.

Bůhví proč zrovna z olova, ale možná proto že Aidona na srdci tížila nevyřčená slova stejně tak těžká, jako tento kov.
A když už jsme u toho, možná by dokázala být i tak prudce jedovatá, jako on.

Aidonovi to celé přišlo jako počítačová hra.
Čím víc nepřátel zabiješ, tím víc bodů získáváš.
Rozdíl je v tom, že u počítačových her se většinou neumírá.
Občas z nich někoho sem tam sice štrýchne...
Jenže, když nad tím tak uvažoval, je lepší umřít teď pro někoho a něco dobrého, než žít s tím, že mohl zpátky přivést Liv a zachránit oba světy, a vykašlal se na to. Z hluboka se nadechl.

Byl to blázen.

Ale jsou to blázni, kteří píšou dějiny.

Stejný blázen byl i onen výsadkář za totality.
Říkal si, jestli se nejmenoval Gabčík.
Zavrtěl hlavou aby rozehnal myšlenky. Tak či onak.

On taky a úplně stejně, daleko od války tahá z obálky lásku, až za poslední rozloučení.