Srdce Odvahy

33.

Aidon se z počátečního šoku vzpamatoval jako první.
,,Cos tady dělala? Proč jsi nám nedala vědět dřív? Co se to tam dole stalo? Koho jsi zabila? Jsi zraněná? Bolí tě něco? Slyšíš mě?!"klečel tam a s rukama na mých ramenech se mnou jemně zatřásl.
I když byl zmatený a bál se o mě, dal si pozor aby mi neublížil.
,, Já"začala jsem ale zadrhla jsem se uprostřed věty.
Jazyk. Za Aidonem.
Na nic jsem nečekala,  vrhla jsem se s mečem pevně v ruce , a usekla té nastvůře jazyk. Třásla jsem se po celém těle. Aniž bych si něco uvědomovala začala jsem díru rychle zaskládávat cihlami které jsem vytáhla.
Někdo mě chytil za rameno.
,, Liv"zašeptal Aidon. Do očí se mi draly slzy, ale zakázala jsem jim volnost.
,,Zabila jsem, Aidone."šeptala jsem ,, Zabila jsem desítky životů. Dneska o ně přišly desítky sirén. Mou vlastní rukou. A desítky dalších životů jsem zmrzačila.
Jsem vrah."děsila jsem se sebe sama.
Vrah.
To se ze mě stalo. Má osobnost neměla žádnou hodnotu. Žádnou.
Byla jsem nicka. ,,Neměla jsem ani špetku důstojnosti, když jsem s nimi bojovala. Já jsem bojovala s mečem a ony holýma rukama. Jsem nicka. To se ze mě stalo!"
Aidon si mě otočil směrem k sobě. Když mě uviděl měl na tváři měl překvapený výraz. Bezmyšlenkovitě vyhrkl.
,, Pak bych tě rád vyvedl z omylu. Ty jsi akorát bránila sebe a nebyla jiná možnost než zabít."
,, Vždycky-"
,,Ne není"utnul mě Aidon.,, A nebo jsi snad věděla jak jinak na ně?"uvědomila jsem si že má pravdu a tak jsem zavrtěla hlavou.
,,A ne"řekl jemně,, nezabila jsi bezbranné živočichy, zabila jsi vrahy kteří zabíjeli bezbranné živočichy. Pochop to Liv. Vlastně už teď jsi zachránila desítky životů."řekl.
Neskutečně se mi ulevilo.
,, Takže mě nepovažujete za nestvůru?"zeptala jsem se opatrně chladně s nadějí v hlase.
Stev překvapeně zavrtěl hlavou.
,,To by mě v životě nenapadlo."řekl Aidon.
,,Ale teď"promluvil Stev,, půjdeš do svého pokoje, dáš se dohromady a pak nám všechno řekneš, co ty na to?"
Pokývala jsem hlavou.
,, Souhlasím."