Srdce Odvahy

40.

Po tom, co už jsem nevydržela poslouchat Aidonovo ustavičné mrmlání jsme zastavili nedaleko lesa a tentokrát jsme oheň nerozdělávali, aby nás někdo nenašel.

Nebudu zastírat že můj povel nebyl přijat bez  mrzutosti.

,, Takže co bude na večeři?"zeptal se Aidon asi po stopadesáté. Vydělala jsem z vaku u sedla přikrývku.

,,Chleba se sýrem"odbyla jsem ho.

,, Chleba se sýrem? Není to to, co jíš jednou za dva dny? Tak toho se zrovna já  nenajím"mrmlal.

Odešla jsem od koně a rozdělala deku na zem a brašnu jsem si dala místo polštáře. Už bylo opravdu šero.

,, Když si to budeš přát"pokrčil lhostejně rameny Stev, tímto mířil na mě. Aidon se na něj podrážděně otočil.

,,Ty se mě ani nezastaneš, jo? A to si jako říkáš kámoš?" Aidon stál u Blizouna a byl pořád nespokojený.

Stev byl naprosto klidný a vyrovnaně mu odpověděl.

,, Nevím o tom, že by bylo někde napsáno, že abych se mohl s někým přátelit, musím zastávat všechny kámošovi názory, i když si myslím, že nejsou správné. Livi je hodná že se s náma rozdělí. Taky nemusíš dostat nic."řekl, vzal si deky a přišel si je taky rozdělat.

,, Kámoš."zamumlal podrážděně Aidon,, je v tuto chvíli jedině tak Blizoun."

,,Pravda",pokývala jsem hlavou,, řekni mu, ať ti sežene něco k jídlu, abys to nemusel tepelně upravovat." Aidon se na mě jakože zamračil.

,,Já asi opravdu zhynu hlady".

,, Ještě se můžeš vrátit."řekla jsem směrem k němu.

,,Tak to teda-"začal a pak se zamyslel.,, Vy jste teda přátelé."

,,To říkáš pořád " odbyl ho Stev.

Povzdechla jsem si.

Nakonec byli oba rádi za ten chleba a sýr.

A pak, za Aidonova ustavičného že on si bude přát tancující kuře,usnuli.

Mě dělal spánek značné problémy ale pak jsem si musela říct, že bez síly nic nezmůžu.

Co k tobě patří, neztratíš.

Ale co k tobě nepatří, neudržíš.