Srdce Odvahy

60.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Stála jsem tam a dívala jsem se jak kluk, kterého jsem měla tak ráda umírá a já mu nemohla pomoct. Jejich rozhovor jsem nevnímala, ale snažila jsem se všechno co se Aidona týkalo, si uložit v paměti, abych na nic z toho nezapomněla. Vnímat jsem je začala až když už jsem pochopila, že se opravdu schyluje ke konci.Oba se něčamu ulehčeně zasmáli.

,,Ty mi taky něco slíbíš" řekl ještě Aidon.

,,Co?" zeptal se Stev.

,,Dáš mi tu na ni pozor" řekl a snažil se mě očima najít. Když se tak stalo přes slzy jsem se na něj usmála.

,,Ne" zašeptal Stev smutně a já ho skoro neslyšela,, to ty mi na ni dáš pozor" řekl a já se na něj zmateně podívala.

,,Mám tě rád mami, vždycky budu"řekl mi Stev.

Jak to myslel? Chtěla jsem se ho na to zeptat ale než se tak stalo Stev vykřikl jakési slovo které jsem nepostřehla. Následoval obrovský záblesk, který mě naprosto oslepil. První co jsem potom viděla byl Aidon.

Aidon který....

Se zvedl ze země úplně zdravý do sedu a zmetně se na mě podíval.

,,Já jsem"polkl,, úplně v pohodě" řekl a ohmatával si místo, ze kterého jestě před chvílí valila krev.

Přišla jsem se vedle něho, a nechápala co se to stalo. Chtěla jsem se na to zeptat Steva ale nikde jsem ho neviděla. Tedy do té chvíle než jsem se podívala na místo kde před chvílí klečel. A tehdy jsem to opravdu pochopila. Myslela jsem že na místě umřu bolestí.

,,Steve!" vrhla jsem se kněmu s Aidonem v patách.Klekla jsem k němu a vyděšeně sledovala ránu na jeho hrudi. Stev teď totiž byl na místě Aidona. A umíral.

,,Livi.." řekl mi naposledy,,sněží....sněží...zmizíte beze stopy," a to byla poslední slova mého syna, než se lesem naposledy prohnala silná vlna energie a bílého světla.

,, Mám Tě ráda" řekla jsem plačtivě, aby to věděl, jelikož v tu chvíli už mi bylo jasné že ho nikdy neuvidím.

A pak se přihnala ona vlna která mě v Aidonově náručí odmrštila pryč z lesa.

Sbohem Steve. Miluji tě tak, jak jen máma dokáže syna milovat.