Srdce Odvahy

64.

Myslela jsem si že se jedná o další z mých nočních můr, když jsem se brodila kapradinou v černém lese.
Jenže pak se to stalo.
Něco uvnitř mě se sevřelo a bolest která mě sužovala začínala být nesnesitelná.
Bolestí jsem zavřela oči. Ale když jsem je otevřela, les byl pryč. Všude okolo bylo černo a ze tmy se ozval hlas.
,,Kde je klíč?" Přejel mi mráz po zádech. Tohle bylo to, od čeho mě Ariana varovala. Někdo bude chtít získat klíč ve chvíli kdy budu nejslabší a zranitelná.
Zůstala jsem mlčet.
,,Kde je klíč?" Ozvalo se znovu. Dál jsem mlčela. Smích který jsem následně slyšela byl tou nejstrašnější věcí která tu teď byla.
,, Nechceš říct? Dobrá. Neříkej. Chtěl jsem tě toho ušetřit. Ale budiž. Když chceš mučit, tak se asi nedá nic jiného dělat. Pamatuješ si na toho blonďatýho kluka v lese? Jooo.... Toho jsem mohl zachránit. Místo toho jsem ho nechal umírat pomalou a příšernou bolestí. No jo no. Stane se.
Chceš to vidět?"
Přede mnou se začala rozprostírat  scéna jak v tom lese leží Stev sám. Obličej zkřivený bolestí. Z rány stále víc krve. Další části nedokážu popsat.
Každá vteřina mě bodala do srdce tím nejbolestivějším způsobem.
Uhnula jsem pohledem. Na tohle jsem se nemohla dívat.
,,Jen se dívej!" kázal hlas.
,, Dívej se!"trpěla jsem nekonečně dlouho. Viděla jsem to nejhorší co jsem mohla vidět.
Zažívala jsem tu nejhorší bolest, jakouž jsem si ani nedokázala představit.
Před tím než jsem se ale málem zhroutila úplně se přihnala ona známá vlna světla a energie. A pak už jsem ten hlas neslyšela.