Srdce Odvahy

7.

Když jsem celá promočená (a to i přesto že jsem si vzala deštník) vstoupila do vlaku, všichni senioři mě počastovali nevroucími pohledy s otázkou,To myslíš vážně?' a tak jsem si děkovala, že jsem zvolila vlak a ne autobus plný holek, které všechno a všechny fotily a dávaly na instagram.Třeba jako loni v létě.
Jeli jsme se třídou autobusem. V první minutě vytažené knihy, jsem načapala hned tři holky s mobilem v ruce a ... znáte ten pocit, když vám někdo tvrdí že Vás nefotí, ale vy stejně víte že lže?
Je jen jeden způsob jak to zjistit.
Když na mě některá z nich namířila svůj mobil, aniž bych cokoliv řekla, střelila jsem po něm ( po tom mobilu) smrtícím pohledem, a v tu chvíli výraz mých společnic mluvil za vše. Když jsem pak postřílela všechny kolem sebe, měla jsem konečně klid.
Což se v tuto chvíli úplně říct nedalo.
Hned první hodinu jsem měla psát z toho nudnýho zemplu ( zeměpisu) a i když se mi všichni okolo mě snažili vsugerovat, že jsem připravená, něco ve mě mi říkalo že nejsem.
Zahnala jsem chmurné myšlenky, a soustředila jsem se na děj za oknem, který jsem si v paměti otiskla už tolikrát, že bych ho v hodině slohu, dokázala vylíčit do puntíku.
Setřela jsem si kapky z brýlí, když mi došlo, že to kvůli nim vidím hůř.
A pak jsem vystoupila na přecpaném vlakovém nádraží.
Co se nádraží týče, mám radši to v Giftri.
Na tom nádraží, totiž většinou stojím jen já, a ne trilion lidí, kteří za každou cenu museli být ve vlaku nebo z vlaku nejrychleji.
A tak jsem se vydala směrem školy.

,, Nazdar" slyšela jsem hlasy za mnou. Bylo mi jasné že pozdrav nepatřil mě. Se mnou se totiž díky mé introvertní povaze někdo moc nebavil. A mě to ani nevadilo, jelikož kdo touží po společnosti? Možná by se někdo takový našel, ale já ji nepotřebuju. Kdo ji potřebuje když mu jsou dostačující společností knížky? Minulá jsem skupinku kouřících kluků oběšané nějakýma holkama. Upřímně jsem jich litovala, (  a to i přes to že kouření nesnáším)  ale mohli si za to sami. Mráz mi zrádně lezl pod rukávy kabátu, který jsem si v tu chvíli ještě víc přitiskla k tělu, a přidala do kroku.