Srdce Odvahy

8.

Po vstupu do školy jsem složila deštník, zastavila se na vrátnici a počkala až se mi rozmlží brýle ( aby zase nedošlo k nějaké srážce) při čemž jsem zašmátrala v kapse pro leštící hadřík, aby jsem vyleštila kapky na nich. Pár lidí kteří prošli mě počastovali výsměšnými pohledy a já jsme si uvědomila, že to dělají poslední dobou skoro všichni. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou.
Pak jsem se vydala do šatny. Když jsem míjela plakát který byl stále vystaven na školní nástěnce, vždy jsem se na něj zaměřila. Pan školník ho měl nejspíš v oblibě stejně jako já, jelikož od chvíle co tu jsem tu visí stále. Bylo tam zapsáno dvanáct znamení zvěrokruhu. Z kabátu mi odkapávala voda, a ze složeného deštníku, který jsem držela v levé ruce, stejně tak. Usoudila jsem že stát tady aby do mě lidé naráželi by nebylo zrovna nejefektivnější a tak jsem se dala zase do pohybu.
Když jsem si vyslekla kabát zjistila jsem, že mám úplně mokré spodky rukávů mého trička. Po tom co jsem si uložila batoh v naší třídě, jsem se tedy vydala na záchod, abych si je mohla fukary osušit.
Když jsem si je sušila podívala jsem se do zrcadla. Vlhké vlasy v drdolu, jsem měla zplihlé ale jinak bylo vše v pořádku.
Tedy.. až na ty rukávy, které byly momentálně suché, takže bylo všechno v pohodě.
,, Nazdar" pozdravila jsem Caroline která už byla momentálně ve třídě.
,,Ahoj, jak jsi včera zvládla úkol do fyziky?" zeptala se Caroline s úsměvem.
,,Jako mám ho, ale další už nejspíš nepřežiju" řekla jsem s vážnou tváří v žertu. Opravdu. Já mám fyziku opravdu hodně ráda, ale některé učivo z ní mě doslova nebavilo. Caroline se jen usmála a tak jsem si šla nachystat věci na češtinu.
Za nedlouho se do třídy nahrnula většina mých spolužáků, kteří mě momentálně nezajímali, jelikož ve Skleněném Trůnu právě docházelo k rozuzlení děje, který byl v tu chvíli tou nejzajímavější věcí na celé zeměkouli. Úplně jsem se ponořila do děje a zapomenula na svět kolem sebe.
Není divu, že když mi Sarah poklepala na rameno, vyděsila mě k smrti a trhla jsem s sebou tak, že jsem z jejího výrazu vyčetla, že přemýšlela o mém zdravém rozumu. Pak se na mě mě zase podívala , pohledem, tím, jak se na vás dívá člověk, který vám věnuje celou pozornost.
,,Hele", řekla mi,, dneska jdem s holkama sledovat kluky na fotbale, nechceš jít s náma?" zeptala se mě, jak nejnevinněji to dokázala. Nemůžu zastírat, že o mém nezájmu o kluky, už věděly všechny holky z mojí třídy a tak nevynechaly příležitosti, vmést mi do tváře jak jsem v tomto ohledu zvláštní.
,,Jako to má být v překladu ,Jdem s holkama ztrácet čas nad špehováním kluků, nechceš jít s náma?", Povytáhla jsem jedno obočí ,, né díky" zamručela jsem, protože mě nevytočila jen Sarah, ale i Calaena, hlavní hrdinka příběhu, svou neopatrností.
,, Aha, no to jsemvlastněičekalaaanijsmesholkama nečekalyžebyjsisnámašlaalezeptalajsemsetejakoholkaholky..." a tak tam mlela dál, v pokusu zahnat trapnou chvíli. Někdy si opravdu připadám jako v příběhu. Protože o tomhle se píše tak moc a mě se to stane i v reálném životě, ale....však to znáte.
,,Jo, však jo" utnula jsem její proud slov a soustředila jsem se dál na knihu.
Po o chvíli se všechny holky ze třídy , kromě mě, nahrnuly ke dveřím a když po chvilce zase rozrušeně přiběhly do lavic a začaly se upravovat hned mi došlo, že přichází Sergej. Totiž takový ten boss třídy po kterém letí všechny holky. Otřásla jsem se hnusem a pokusila se zase ponořit do příběhu. Bylo to marné jelikož když Sergej se svými kumpány dorazil, typicky jak to dělal každý den, hodil batohem na zem a přes celou třídu řekl významně.
,,Aidone! Příteli! Tak rádi tě vidíme!"trapný.
,,Co chceš Sergeji?"zeptal se kluk za mnou který se jmenoval Aidon. Z jeho podráždění jsem usoudila, že s kluky zase nevychází. Byla jsem často přítomnaá při jejich hádkách. Za prvé proto že sedím v prostřední řadě předposlední v pravo a Aidon sedí za mnou a za druhé, nikdy nepřišel Aidon za Sergejem ale Sergej za ním a jelikož sedí Aidon taky sám hned za mnou, jsem většinou přítomna jejich hádek. Né že by mě nějak zvlášť zajímali. Spíš jsem si četla nebo se učila a naprosto je ignorovala . Lidé mě často připisují ke šprtům ale není to pravda. Jen se naučím pro mou budoucnost, abych měla širší možnosti pro výběr zaměstnání a šprt je ten kdo se naučí má vždycky všechno ale nikomu nic nepůjčí, nedá opsat a ani nepomůže. Což nebyl můj případ. Nicméně ačkoliv jsem je moc neposlouchala, pochopila jsem že většinou si kluci udělají tým a hrozně důležitě se rozhoduje kdo v něm bude a kdo ne. Jakoby to bylo něco, o co má cenu stát. A Aidona vždycky naverbovali pak z něj vytáhli prachy na půjčku které nevrátili, a pak ho buď to vykopli, nebo odešel sám. A tak se to opakuje už dva roky. A Aidon se k nim většinou vrátit nechce ale pak se nechá uprosit.
,,Co jiného než se rozumně dohodnout?" usmál se. Nazdvihla jsem jedno obočí a zakroutila hlavou. Tohle nikam nevedlo. Raději jsem se zase začala věnovat knize. Tady se opravdu četlo špatně! Zdánlivě jsem slyšela jak Sergej zase přišel za Aidonem vyjednávat a jak se dohadují. A já jsem je zase velkoryse ignorovala. O chvíli později mi něco třísklo o lavici. Společně s obočím jsem zvedla hlavu. Do očí mě praštil pohled na Sergejovu namyšlenou tvář.
,,A co naše šprtka?!"řekl přehnaně nahlas s úsměvem. Cítila jsem na sobě pohledy mých spolužáků. Sergej mě skenoval pohledem a tak jsem se s kritickým pohledem otočila za sebe a když jsem dala tímhle najevo že žádnou šprtku nevidím pokrčila jsem rameny a zase se sklonila nad knihou.
,,Sakra bavím se tebou!"zahromoval netrpělivě.
,,Se mnou?" řekla jsem nezúčastněně aniž bych odtrhla pohled od knihy,,pak by sis měl urovnat role." Odfrknul si.
,, Jasný. A co kdyby jsi se přidala k nám?"řekl významně a já jsem slyšela jak holky v doslechu zalapaly po dechu a taky cítila Aidonův napjatý pohled na mých zádech. Nerovnala jsem se, zaklapla knihu a s hraným soucitem jsem se chystala říct něco ponižujícího. Aidon mě vale předběhl.
,, Sergeji vážně? Chceš do našeho problému zatahovat holku?" snažil se vyznít ironicky, ale pro člověka který má všechny tóny hlasů perfektně natrénové jsem poznala že to byl jen pouhý pokus.
,,Nech ji to dopovědět"řekl spokojeně Sergej,,tak co maličká? Přidáš se do našeho slavného týmu?"zeptal se tak hrdě až mi ho bylo líto.
Soucitně jsem se na něj podívala.
,, Chuďátko Sergeji, ty jsi s sebou opravdu někde sekl a narazil sis mozek, že ano?"zeptala jsem se a soucit byl do vteřiny po odpovědi pryč a po tváři se mi rozlil škodolibý úsměv.
Snažil si zachovat profesionalitu a tak si nad pobavenými úsměvy jeho kumpánů odkašlal a opřel se lokty o mou lavici.
,, Dobře, asi jsi čekala něco víc extra. A co kdyby.."udělal dramatickou pauzu a já ho pozorovala s jedním zdviženým obočím. Jeho pohled putoval po třídě až se zase zastavil na Aidonovi za mnou. Usmál se a s očima které se dívali někam za mě pokračoval,, co kdyby jsi s námi-se mnou zašla dneska odpoledne ven? Bylo by to fajn, ne?" Celesta omdlela.
,,A nechceš vzít ven raději Celestu?"zeptala jsem se jelikož jsem se moc necítila ve své kůži. Ještě nikdo mě nikam nepozval, aniž by to nebylo z pomsty. Nešel mi vymyslet žádný pádný argument a tak jsem jen doufala že můj návrh přijme.
Vymysli nějaký argument!! Dělej!
,,Kdybych chtěl vzít ven Celestu, tak to udělám. Takže?"vyčkával na odpověď. Nedala jsem na sobě své rozrušení znát, jelikož jsem nebyla v tomto ohledu úplně hloupá.
,,Bude se ti to líbit"slíbil mi. Najednou jsme věděla kudy ven.
,,Tak jo, jestliže se mi to bude líbit tak máš nejspíš na mysli knihovnu nebo ještě líp výlet do knihkupectví" udělám cokoliv hlavně ať se ode mě ta pozornost konečně odvrátí! Nesnáším ji.
,, Dobře. Dohodnuto. Napíšu ti."usmál se. Nekontrolovatelně jsem s sebou trhla.
,, Cože? Né, nikam nejdu. Byla to ironie ty tupče!"myslela jsem že tím že zmíním knihy mě přestane otravovat. Ale šeredně jsem se přepočítala.
,,Ale souhlasilas. "řekl a připravil se k odchodu. Počastovala jsem ho vedoucím pohledem a řekla.
,, Vidím že tě byla navštívit moudrost"usmál se a chystal se říct. A však já jsem neskončila,,ale ty jsi očividně nebyl doma."úsměv zmizel tak rychle jak se objevil.
,, Počítám s tebou"řekl a odešel.
,, Počítáš špatně"řekla jsem ale on už mě neslyšel, protože já nepřijdu."
,, Dobře děláš"ozval se že zadu Aidon.
,, Já vím."udiveně jsem se na něj podívala když si sedl na volné místo vedle mě.
,,A ty si to s ním laskavě vyřiď bez toho aniž by jste mě do toho zatahovali"dokončila jsem.
,, Jasný, ale být tebou nikam s ním nejdu. Na druhou stranu, jakmile si vyhledá tvůj kontakt nepřestane tě otravovat."pobaveně jsem se usmála.
,, Hodně štěstí, při vyhledávání informací nebo kontaktů na mě."očividně se zarazil.
,, Chceš říct, že nemáš ani mesenger nebo-"
,, Prostě mi nijak nenapíšeš ani nezavoláš. Nejsou k tomu prostředky."
,, Úmyslně."
,,Jop. Aby mě nikdo neotravoval."uznale pokýval hlavou.
,,To je chytrý. Dobře ty. Taky bych to měl tak udělat."pokrčila jsem rameny a otevřela knížku.
,,Tak běž a udělej to."