Srdce Odvahy

43.

Přemýšlela jsem.

Dlouho.

Přemýšlela jsem o tom, jak kluky z téhle akce vynechat.

Jak je v pořádku dostat domů.

Jak zajistit věčný život této zemi.

Jak dát rodičům vědět, že jsem v pohodě.

A taky až vezmu Steva domů, jak jim vysvětlím že kluk, který je stejně starý jako já je můj syn.

Jestli po tomhle všem s Aidonem budeme zase žít normální život.

A jestli s námi vůbec bude moct, a jak to všechno zvládneme.

Proto když se mě Stev zeptal tak jsem mu nebyla schopna tak úplně odpovědět.

,,O čem v poslední době přemýšlíš?"

Pokrčila jsem neurčitě rameny.

,,O nesmrtelnosti brouka."

,,Hej, teď vážně. Poslední dobou jsi nějaká utrápená."

Promnula jsem si unaveně spánky.

,,Jak je všechno zbytečně těžký a komplikovaný."

Pokýval hlavou.

,, Život je povětšinou tak těžký jak si ho uděláme. Ale není to tak vždycky. Valná většina našeho života je něčím ovlivněna".

,,Pravda,  ale naše budoucnost je na nás.
V životě se ti nabízejí dvě cesty.
Tvá, nebo ta kterou ti určí ostatní,"zamyslela jsem se.

,,Co tě trápí?"vyzval mě znovu k odpovědi.

,, Já nevím jak ti odpovědět. Ale mám pocit... že čekám na něco, co nikdy nepřijde."

,, Například."

,, Myslíš že ti to povím?"povytáhla jsem jedno obočí.

,,Ne, nemyslím. Ale vím že pokud budeš mlčet, dovede tě to k šílenství. Já chápu proč takový věci nechceš probírat s Aidem."povytáhla jsem obočí o to víc.

,, Proč? Když jsi si tím tak jistý."

Odfrknul si.

,, Buď bere věci až moc s nadsázkou ale většinou je až moc zbytečně dramatizuje."

,,Jo, to je fakt"připustila jsem,,a nechci si stěžovat."

,, Není stěžování jako stěžování."zamyšleně jsem pokývala hlavou.

,,Kdo se ti líbí?"zeptal se najednou.

,, Nikdo"řekla jsem překvapená jeho náhlou otázkou.

,,Ale...tak kdo se ti líbí?" Měl tak neurčitý výraz jako já a oba jsme to dělali tomu druhému těžší než bylo nutné.

,,Nikdo. Kolikrát se mě ještě zeptáš?"

,, Tolikrát kolik to bude nutné než vyslovíš jeho jméno"zastavil se a podíval se za nás na spícího Aidona.

Zastavila jsem s ním ale když mi to došlo, radši jsem se zase obrátila zpátky na druhou stranu, kde se rozprostírala širá krajina čas od času nějaký výběžek skály a plevel.

,, Nechápu jak si můžeš něco takového vůbec spojovat."řekla jsem s podmračeným pohledem upřeným do dáli.

,, Počkej"řekl s trochou nervozity,, jakože...to vůbec nepřipadá v úvahu?"zajela jsem si utrápeně rukou do vlasů.

,,To neříkám. Jen"zauvažovala jsem,, já opravdu nevím co cítím. Sama v sobě se nevyznám a je toho hodně. Jsem ráda za přátelství, chápeš", stoupnul si vedle mě.

,,Je to tu hezký že?"zeptal se.

,, Jo, člověk může očima relaxovat."

Chvíli bylo ticho. Po chvíli jsem se trochu přiškrceným hlasem zeptala.

,, Steve?"

,,No?"

,,Ten kdo miluje...ten se vrátí že?"bála jsem se jeho odpovědi. Doufala jsem že bude souhlasit.

,,Ne"zavrtěl hlavou,,ten tě nikdy neopustí."
Sklopila jsem zrak. I poslední plamínek naděje zhasnul. Proč jsem celé ty roky žila v iluzi-

,,Pravda bolí, že jo? Ale já ti prostě nemůžu lhát."zeptal se.

,,Ale to je v pohodě. Zvykla jsem si. Ale ne jen na to že bolí pravda. Lež bolí tisíckrát víc."souhlasně pokýval hlavou.

,,To je pravda. Ale přes to.."odmlčel se,, proč se prostě bojíš být šťastná? Možná se bojíš bojovat za to být šťastná protože když už si připadáš šťastná tak se vždycky něco pokazí. Jediná teorie na kterou jsem přišel."

,, Máš správné teorie."

Po chvilce ticha se Stev otočil k odchodu ale ještě před tím mi řekl.

,, Víš Livi, zdálky nám přijde slunce malý a přesto hlavu zamotá, a na cestě hřeje a pálí. Všechno dobré nebylo jen v tom co člověk ztratil. Je především v tom co má."

A pak se dal na odchod. Otočila jsem se za ním.

,,Steve"řekla jsem ještě,, líbí se mi tvá rozvážnost a moudrost. Jsi rozhodně lepší než tvůj klon, tak jen abys nebyl zklamaný, až se s námi vrátíš."

Usmál se.

,,Po kom to asi mám?"mrkl na mě  a nechal mě tam samotnou s mými myšlenkami.

Můj život je jako prskavka.

Chvíli krásně hoří a pak ...bum...a všude je jenom tma.

Možná má  pravdu, pomyslela jsem si, možná by stálo za to udělat si v životě pár prostých změn.