Srdce Odvahy

25.

,, Liv?!"zavolal na mě Aidon. ,,Liv no táaaaaaaaaaaaaaaak! Slíbila jsi že budeš hodná!"seděla jsem za ním mezi obrovskýma hromadama knih.
,,A nejsem snad?"řekla jsem pobaveně se zdviženým obočím a zasmála se když Aidon poděšeně uskočil. Rozhodně mě tam nečekal. Jak komické.
,,Liv."řekl a usmál se. ,, Přemýšlela jsi někdy o tom že i knihy  mají duši?"zeptal se.
,, No že to říkáš zrovna ty."řekla jsem sarkasticky a ponořila se zpět do knihy. Aidon se odebral ke mě a asi si vzal do hlavy,  že se za mnou posadí.
Když se za mnou snažil dostat popadalo několik knih, kterýmiž jsem byla zabarikádovaná a tak se snažil shodit jich co nejmíň. Když se mu pak konečně povedlo posadit se vedle mě, cítila jsem, že se dívá na text který jsem právě měla nalistovaný.
,,Co to čteš?"zeptal se mě a opatrně mi vzal knihu.
,,Knihu,"podívala jsem se na něj jako kdyby spadl z Marsu. Zamračil se.
,, Název."
,, Rytíř temného oceánu, jestli si to nemůžeš přečíst když už to držíš v ruce"řekla jsem a teď jsem to byla já kdo sledoval text v jeho rukou.
,, Roztrhal Daniela na kusy."citoval knihu. Nakukovala jsem mu přes rameno a když jsem zjistila že se na mě dívá tak jsem se zase normálně posadila.
,,A co má být?"řekla jsem lhostejně.
,, Vážně, Liv?"zeptal se a naklonil hlavu na stranu,, cožpak tě nezajímá něco jako třeba.."otočil se na knihy v polici a něco hledal. Pak to něco našel.,, ...tohle?"zeptal se a podal mi růžovou knihu s nápisem Žár. Povytáhla jsem jedno obočí.
,,Ne"řekla jsem a vrátila mu ji.
,,Ani sis nepřečetla obsah!"protáhla jsem se od dlouhého sezení na podlaze.
,,To ani nemusím."
,, Takže, co za literaturu ty vlastně čteš?"dumal Aidon. ,,Jednou jsem viděl, že jsi četla Selekci. Prý je to romantický příběh."
,, Jenže"ohradila jsem se.,,to je taková ta lehká a hezká romantika. A ne něco"znechuceně jsem se podívala na knihu kterou držel Aidon,,takovýho. NAvíc, o romantiku se ta téměř nejedná, vnímala jsem spíš myšlenkové pochody hlavní hrdinky."
,,A co je to něco takovýho?"zeptal se Aidon. Snažil se mě provokovat.
,,To co držíš v ruce. A pokud tě to zajímá, přečti si to "pokrčila jsem rameny a ponořila se do mé rozečtené Knihy.
Aidon mi ji v zápětí vzal a tak jsme o ni i chvíli zápasili.
,, Aidone!"
,, Nevrátím ti ji!"
,,Dej to sem!" tvrdohlavej zmetek! Já ho zabiju! Obhajoba bude možná složitá ale s tím se nějak vypořádám. MOJE KNIHA!
,, Čekej"řekl a v zápětí mu došlo že udělal chybu. A tak jsem si znovu sedla klidně na místo.
,, Víš co jsi mi posledně říkal? Že být na místě Liv zabil bys za toto slovo Aidona."hehehe.....dal mi něco jako...povolení? To obhajím raz dva.
Usmál se.
,, Vrátím ti ji. Ale před tím, jsem ti chtěl něco říct."řekl.
,, Povídej"vyzvala jsem ho a stejně jako on jsem se opřela o polici s knihami. Dívali jsme se na sebe a pak Aidon zavřel oči.
,, Přemýšlel jsem."řekl.
,,A já s sebou nemám brk a pergamen abych tuto významnou chvíli zaznamenala!"řekla jsem se stopou ironie a jistého sarkasmu v hlase.
Aidon se na mě zamračil a já ho lhostejně sledovala.
,,A říkal jsem si.. že ty jsi...říkal jsem si že, jestli jsi někdy uvažovala o tom že kniha má duši."uzavřel.
,,Ano. Přemýšlela, ale pak mě to unavilo."
Kývl a pak mi položil další otázku.
,,A myslíš že ji má?"
,, Jasně."potutelně se usmál.
,,Tak to ji potom musíš nechat odpočinout, ne?"usmál se vychytrale.
,, Aidone, to vůči mě není fér!"
,,A vůči knize ano?"zeptal se.
,,No asi.."začala jsem ale pak jsem něco uviděla. Něco co mě přilákalo na tolik abych řekla,, máš určitě pravdu" a zastrčila jsem knihu tam kde jsem ji vzala.
,,Liv? Co je?" zeptal se Aidon který si mé změny chování všiml téměř okamžitě. Stoupla jsem, přešla ke knize a vytáhla ji z regálu.
,, Víš Aidone"řekla jsem . ,,Knihovny jsou často odpovědí na naše otázky.  Knihy nám vyprávějí příběhy a mě osobně daly ponaučení z minulosti do budoucna. Příběhy k nám promlouvají skrze naši duši. Díky příběhům sníme. Máme sny které nemají datum spotřeby. A sny jsou oknem  naší duše."