Srdce Odvahy

44.

Už byla skoro úplná tma.

Nevím jak dlouho jsem tam stála. Každopádně dost dlouhou dobu na to aby se stihl Aidon prospat, a Stev uložit ke spánku.

,,Nad čím přemýšlíš? Vsadím se, že ty kolečka která ti jedou v hlavě na plné obrátky slyším až sem,"ozval se za mnou Aidonův hlas a s úsměvem na tváři jsem se otočila.

Věděla jsem že za mnou jde. Slyšela jsem jeho kroky a jeho styl chůze bych teď dokázala rozeznat snad kdekoliv.

,,Nad nesmrtelností brouka. A jo, je možný že je slyšíš,"řekla jsem, a on si stoupnul vedle mě, a podíval se směrem kde jsem dlouhé hodiny upírala pohled.

,, Neruším tě?" zeptal se.

,,Ne".

,,Je to krásný pohled, viď?" unešeně se zeptal a já se sama pro sebe musela usmát.

,,Ano, to je."

,,Doufal jsem"zaváhal a potom byl zticha.

,,V co ?"zeptala jsem se ho. Poškrábal se rukou na zátylku.

,, Nic, to mě jen tak napadlo."

,,A copak tě napadlo?

,,Ehm...."dala jsem mu prostor aby si urovnal myšlenky v hlavě,, já jen... neděje se nic? Jsi v pohodě?"opřela jsem si obličej o dlaň.

Né vůbec! Jen mám na krku záchranu celýho světa,, ale dík za optání kámo!

,, Já vlastně ani nevím. Přijde mi že poslední dobou nemám klidnou hlavu"řekla jsem a s povzdechem jsem si sedla na spadený kmen,, mám pocit, že se ode mě očekává že všechno zvládnu, ale přitom to není pravda. Já prostě nejsem válečník. Nenarodila jsem se tak."

Aidon zamýšleně potřásl hlavou a sedl si vedle mě.

,, Válečníci se nenarodí a nejsou stvořeni ... Válečníci se vytvářejí pomocí pokusů a omylů, bolesti a utrpení a jejich schopnosti dobývat své vlastní chyby ...Očekává se od tebe že všechno zvládneš jelikož je to pravda. Nikdy bych si na Tebe nevsadil, kdybych si tebou nebyl jistý. Já se vsázím jen když vím že vyhraju."

,,Ty sis na mě vsadil?"překvapeně jsem se zeptala.

,,Jo, s Griseldou."

,,A kdy jsi to stihl?"

,,To je tajemství."strčila jsem ho do ramene a rozesmála se.

,, Slyšela jsi že Daniel měl už tři holky?"

,,Ty chceš se mnou probírat naše spolužáky?"podivila jsem se jeho navrženému tématu.

,, Jasně! S kým jiným bych asi měl?"neuvěřitelný.

,, Tak jo. Co že jsi to říkal?"

,, Že měl Daniel už tři holky."

,,Tak to je teda borec" řekla jsem sarkasticky.

,,To v překladu znamená ře to vůbec není borec?"

Pokývala jsem hlavou.

,, Já ti povím jak to vidím já. Chceš?"

,,Hm."nadechl se.

,,Podle mě, není borec ten, kdo měl statisíce holek. Ale ten kdo těch statisíce holek odmítne kvůli jedné."dopověděl a já se na něho podívala.

,,To je... krásný."pokrčil rameny.

,,Já už dneska nevím co je a není krásné, ale jednou věcí si jistý jsem."

,,A?"zeptala jsem se.

,, Že ty jsi krásná."usmál se.

Nervózně jsem se zasmála a promnula se dlaně.

Jak se na takový věci doprčic reaguje?! Dělej Liv!

,, Děkuju, i když mám dojem že jestli něco takového vidíš pak to asi vidíš jen ty."ironicky se ušklíbl.

,, Jasný. Mám pocit, že o tebe budu muset za chvíli se Stevem bojovat."řekl naoko podrážděně. Nahrnula se mi krev do tváří a já děkovala Bohu, že už se setmělo.

,,Cha cha ty jsi teda vtipálek."řekla jsem ironicky ve snaze vypadat že je všechno v pořádku.

,,Jsem rád že si myslíš že žertuju. Teda nevím co mezi vámi dvěma je ale rozhodně pokud by to mělo být něco víc-"

,, Blázníš?! Né, jsme jen dobří přátelé. Nic jiného mezi námi není."a jakože jsem se urazila. Co si jako myslí? Já a kluci?! Neexistuje!

Zasmál se.

,,S tebou je sranda."

Jenže já si teď připadala hloupě, jelikož jsem ani nevěděla co mu přišlo legrační.

,,A taky...chybělo mi si s tebou povídat. Vážně"rekl když jsem se na něj podezíravě podívala.,, chyběla jsi mi."

Naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Ale vždyť jsem tu s tebou celou dobu"ale Aidon vrtěl hlavou ještě dřív než jsem to dořekla.
,, Ne. Myslím tebe jako tebe. Když se spolu bavíme jen my dva, dokážeš nechat mluvit své vlastní já. Všiml jsem si toho u našeho prvního rozhovoru. A ty...nejsi jenom krásná, jsi nádherná. Líbí se mi tvoje oči,"srdce mi bilo jako splašené, (chce si mé oči nechat jako trofej?!) a teď jsem za tu tmu byla opravdu vděčná.,, když jsi normálně ve škole, a čteš si, vidím v nich dychtivost po příběhu, která tě strašně zroztomiluje "dokončil a usmál se. Probrala jsem se z transu, až ve chvíli když jsem zjistila že se na mě taky dívá a přibližuje se.

Trhla jsem hlavou a s nervózním úsměvem řekla.

,,Ty jsi ale nějaký romantik co? Kolik slaďáren jsi za život doopravdy přečetl?"

Zasmál se a zavřel oči.

,, Nepovím."obejmul mě a já jsem se chtěla absolutně rychle propadnout do země, protože, mi někdo vysvětlete co mám dělat?!

Stev!

Prosím prosím Steve!

Prosím!

,,Ehm ehm! Aidone! Přestaň se na ni tak lepit vždyť jí musí být horko. A slíbil jsi že mě do půl hodiny vzbudíš. Jsi teda kámoš"řekl jakože naštvaně Stev, který stál za námi.

Díky Bohu!

Aidon se rozmrzele odtáhl a mě se hned ulevilo.

,,Tak tohle ještě hodlám dokončit"řekl a mrkl na mě.

Já jsem se za tu chvilku dokázala přivést ke klidu a s ironií jsem mu odpověděla.

,,Pokud tě samozřejmě nechám. A tady Stev nevypadá, že by ti hodlal přestat kazit tvé plány."vychytrale se na mě usmál a stoupl si společně se mnou.

,, Když jsem tě dokázal dostat do takového stavu teď, zvládnu to i příště."usmál se a dal se na odchod.

Po cestě se ještě zastavil u Steva a řekl mu něco, co jsem nejspíš neměla slyšet.

Každopádně jsem zaslechla něco o kazisvětovi a vraždě.

Stev se na mě podíval.

,,Asi nechápu když s ním vlastně chceš-"

,,Hele, Steve, já prostě vůbec nemám na něco takového pomyšlení  a já fakt nevím jak se chovat a já to nechci pokazit. Prosím, slib že mi pomůžeš."

Stev se jakože zamyslel ale když jsem se na něj zamračila usmál se a řekl.

,, Jasně mami. Co by sis taky beze mě počala, že?"