Srdce Odvahy

63.

AIDON

Aidon seděl na posteli. Jako obvykle za poslední dobu..
Za normálních okolností, by se zvedl a šel za Stevem nebo Liv.
Problém ale byl ,že Stev byl po smrti a Liv....
Nikdy nevycházela z pokoje.
Byla zamklá u sebe a nikdy nevyšla.
Už asi dva týdny.
Upřímně nebyla pravda že by nevycházela z pokoje nikdy. Jednou ji viděl vylézt ale byla celá... Taková... jiná. Zvláštní. Viděl ji z okna jak šla  po zahradě. Tedy....
Chvíli si nebyl jistý jestli to byla ona. Byla snad ještě hubenější než před tím a ačkoliv se ji snažil dohnat, když přišel na zahradu, už tam nebyla.
Viděl  ni, že za chvíli neujde ani krok. Je silná a snaží se do poslední chvíle. Obdivoval ji za to, ale nerad se díval na to, jak mu postupně uvadá jako květina, kterou nějakou dobu nezaléváme.
Utrápeně si zajel rukama do vlasů.
Jak se tohle mohlo stát?
Kdykoliv za ní šel nikdy se tam nedostal.
Nikdy se mu nedostalo žádné odpovědi na nic. Až ho nakonec začalo pronásledovat snad to nejhorší, co ho mohlo potkat.
Pocit viny.
To kvůli němu se Stev obětoval. Co kdyby ho z toho Liv vinila?
Taková nebyla ale..co kdyby?
Znovu vstal a rozhlédl se po pokoji, který měl být jeho.
Tmavé záclony visely ze stropu dolů a výhled na věže byl ponurejší než si dokázal uvědomit.
Nedokázal se s tímhle pokojem sžít.
A už vůbec ne s myšlenkou, že příčinou toho proč Liv utla kontakt i s ním, je Stevova smrt, za kterou mohl on. Samozřejmě se trápila kvůli Stevovi.
Ti dva si byli vždycky blízcí přátelé. Možná i víc než to.
Aidon zaťal zuby.
Kdykoliv na to jen pomyslel se v něm zvedla vlna vzdoru.
Byl by to kdokoliv jiný, vyřídil by si to s ním. Jenže Stev byl jeho přítel. Vlastně měl o něm mínění jako o bratrovi.
Který zemřel.
Při této myšlence se mu vždycky sevřelo hrdlo.
Bože, jak je tohle možné?
Jak se tohle může dít?

.................................................................

Křik.
Bylo to to první co ho probudilo.
Nejspíš usnul na posteli, a tak se posadil
Asi se mu jen něco zdálo.
Jenomže pak to uslyšel znovu.
Výkřik, který byl tak srdcervoucí až ho zamrazilo.
Uvědomil si, že ten křik rozhodně neslyší z venčí ale .... Ze vnitř sebe?
Tenhle nepatřil nikomu jinému než jí.
Vyskočil, a to jakože doslova z postele a opřel se do dveří aby otevřel.
Dostal příšerný strach, jaký v posledních dnech zažíval skoro pořád. Jenže tenhle byl jiný.
První co na chladné chodbě byla rozzářená komnata Liv.
Něco se dělo.
Vzal za kliku od jejích dveří, jenomže bylo zamčeno.
Vykašlal se na to, jak bude Liv reagovat na jeho vloupání.
Něco se dělo a on byl rozhodnutý vědět co.