Srdce Odvahy

31.

,,O mě? Ale proč? Nejsem v žádném nebezpečí. Tedy..jen svou existencí je člověk v nebezpečí ale... Asi..eemmm...
nechápu?"líčila jsem své myšlenky nahlas až jsem se v tom úplně stratila. Chápala jsem jeho obavy vůči mě. I já jsem se o něj strašně bála. To ale neznamená, že on musí mít obavy o mě. Jelikož můj vesmír se netočí kolem jídla.
,, Jistě že jsi. Ty to asi ještě nechápeš že? Jsi ta dívka která má zachránit toten svět. Nevím proč, ale ... nevím co, ale přijdeš mi čím dál tím víc ostražitější. Někdy až moc. I  když jsi mě se Stevem seznamovala. Skenovala jsi mě pohledem stejně jako jeho. Jako by jsi každému z nás říkala o tom druhém abychom si dávali pozor. A tak mám tak nějak obavy....o tvůj zdravý rozum. Protože něco takového musí být strašně na psychiku, ne? Dáváš si pozor prakticky i na toho brouka ,který je nad trámem dveří."překvapeně jsem s sebou trhla. Jak tohle ví?
,,Jak-"
,, Došlo mi to."pokrčil rameny. Usmál se,, navíc ve tvých brýlích se odráží pohyb."překvapeně jsem se na něj podívala.,, Nejsem úplnej tupec, víš?"
,, Jasně že vím"řekla jsem a zasunula meč do pochvy.,, Protože kdyby jsi byl úplnej tupec, pak by se s tebou nedalo normálně popovídat."
,,Pravda"pokýval hlavou.,, Co teď budeš dělat?"
,, Nevím" pokrčila jsem rameny,, asi navštívím Arianu.
,, Proč?"
,,Mám na ni pár otázek."řekla jsem a zamyšleně si podepřela bradu. Pokývala jsem jí a řekla jsem.
,,Přej si ať se Stev co nejdřív vrátí. Jinak tu budeš trčet ještě dlouho."
,,Jo, na to že učí je dost nezodpovědný co se týče kdy mají jeho žáci hodiny."zamrmlal a já mu to nemohla mít za zlé.
Usmála jsem se a vyšla z věže.